Služka jde do sebe. Třetí volno v tomhle týdnu!
Nevím, jestli jde o přímý důsledek erupcí na slunci, ale sluneční aktivita opravdu rapidně vzrostla, protože už je fakt teplo. Služka zazimovala deky, za což jsem nesmírně rád (a nejen já, protože Amík má k dekování naprosto stejný vztah), a co hlavně, služka se snaží využít skoro letního počasí ke zcela jiným aktivitám, než je týrání chudáčka koníčka pod sedlem. A tak natírá překážky a provádí jarní úklidy, jak ve stáji a okolí, tak i na pastvinách.
Paráda!
Není nic hezčího, než když dá dvounožec přednost manuální dřině.
A tak jsme celý boží den zevlovali, což nemělo chybu. Ráno jsme majitelce Amíka ztropili v pořadí třetí veselou snídani, kdy jsme toho víc nesežrali, než sežrali, a tak se mi nahoře hromadí snídaňové porce, což je vtipné, protože jakmile je to starší než 24 hodin a ještě to smrdí plastem kyblíku, tak to odmítám žrát tuplem.
Já mám prostě jasno, co chci!
Na rozdíl od služky.
Služka se připlazila odpoledne, spolu se psy. A to neměla, protože vedro Lakynu automaticky nasměrovalo ke studánce, a než stihla služka zařvat „krleš!“, byly obě feny ve vodě a rochnily se. A rochnily se natolik intenzivně, že zvedly ze dna jemné komáří bláto, a z čiré vody se stala kaluž, kterou absolutně nemělo smysl nosit nám, protože to bychom samozřejmě nepili.
Takže služka nejdřív vynadala sobě, že jak je stará, tak je blbá, a pak psům, kteří se jí odměnili akcí „hurá, skočíme samou radostí na služku“, takže byla nejen napumpovaná, ale i zablácená, protože čudla se naučila na lidi skákat i zezadu.
Radost vidět služku spílat i na adresu jiných živočišných druhů!
Večeře mi trvala zhruba 3 hodiny čistého času, protože já během žraní potřebuji monitorovat mraky, kontrolovat, jestli se neblíží münsterlandi, abych mohl začít panicky utíkat, a rovněž cintat a prskat všechno, co mi nevypadne z huby samovolně. A stejně jsem nedožral, protože mě to prostě nebavilo, a tak služka provedla naprosto nejvíc hnusný delikt, jakého je schopna pouze ona. A to že nabídla mou porci Amíkovi!
A jak se Amík začal cpát, tak jsem okamžitě přiběhl a začal žrát spolu s ním, protože žrádlo u Amíka je přece jiné, než co jsem musel žrát sám, a když se služka zaradovala, že takhle sežeru aspoň polovinu z toho, co jsem nechal, nevydržel to Amík a zakousl se mi do krku.
Služka pronesla něco ve smyslu, že pro nás je každého zrnka fakt škoda, a porci rozdělila, takže jsem zase žrát nechtěl. Ale ona prostě nic nechápe!
Ale aspoň že už mi to pak nenutila, protože to už bych musel zdrhnout.
Váš chudáček koníček
