středa 2. května 2012

     Středa, jízdárny je třeba, aneb lidským zvrhlostem neporučíte.

     Ale naštěstí existuje fenomén, kterému se říká „bouřka“, a právě bouřka je přesně to, co nám služčiny nechutné plány může parádně zmanipulovat.

     A přitom dopoledne se obloha i její obsah tvářily přívětivě, jakože nic, a tak služka svolala děti, aby je měla tento týden z krku. A co ještě hůř, všechno jsem to měl oddřít já, což rozhodně nebylo fér, protože Iva se z účasti omluvila, ale naštěstí mi byl osud nakloněn a po obědě vyrukoval s bouřením.

     A služka prostě bouření nemusí. Notabene když teď není kam spěchat, takže rozeslala dětem zprávu, že mučení chudáčka koníčka na půdě jízdárny se odkládá na zítra, a nám akorát přinesla večeře. A protože majitelka Amíka opět „myslela“, musela služka k nám nahoru táhnout nejen mé tři kýble, ale i jeden Amíkův, takže po příchodu vypadala velmi svěže a neméně nadšeně.

     Ale to má za ty hloupé kecy na téma „délka a intenzita mého večeření“! Navíc přišla děsně pozdě, bylo to fakt na štíru, jsme stáli nahoře pod třešní a klepali jsme si na hodinky, když se milostivá ráčila konečně dostavit.

     A jako tohle tedy fakt ne. Narušování žracího režimu zadělává na žaludeční vředy a neurózy s tím spojené. A pak ať se služka laskavě nediví, že mám pochybné žrací návyky.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: