čtvrtek 3. května 2012

     Doufání v bouřku se bohužel zcela minulo účinkem. A to jsme se tak snažili!

     Přitom rosničky už několik dní slibují, jak se počasí rapidně zhorší, že dvounozí zase navléknou kozačky a kožichy a že bude pršet a lít a bouřit.

     A výsledek?

     Zataženo a kde nic, tu nic. Svět prostě není spravedlivý!

     Po ranním opět veselém krmení s majitelkou Amíka, po kterém je žrací ohrádka poněkud nepoužitelná (služka prý nechce znát podrobnosti), jsme zevlovali a cpali do sebe trávu, která po dešti roste před očima. Akorát tedy oči, s těmi se mi moc nevede, protože je zatím nemám ani zarudlé, a přitom touhle roční dobou už bych měl mít počínající zánět jako vrata. Služka už má nahoře nachystanou masku, ale zatím se neodvážila majitelku Amíka poprosit o její ranní nasazování, protože se o masku bojí, že už ji pak nenajde.

     Na svou obhajobu bych rád dodal, že v tomhle jsem zcela nevinně. Ty masky prostě z hlavy slézají samovolně, samovolně se schovávají služce do trávy či křoví, a když jsou nasazeny ne úplně bezvadně, tak k zašantročení doslova vybízejí. A za to já přece nemohu!

     A na pitomou jízdárnu odpoledne jsem fakt musel. Budiž služce polehčující okolností, že jezdily opravdu jen děti, protože to chvíli vypadalo, že si sedne i ona, a to už by opravdu nebylo košer. Protože být na jízdárně sám a opuštěn, jakože úplně bez Amíka, je samo o sobě stresující a nemusím snad popisovat, co všechno s chudáčkem koníčkem taková nezdravá míra stresu udělá.

     A pro příklady nemusíme chodit daleko. Třeba zrovna žraní večeře!
Naprosto neúnosná a psychicky problémová činnost, během které je dobré služce vyrazit zuby, když se po sto osmdesáté třetí během čtvrt hodiny přijde podívat, jestli už mám sežráno.

     Je blbá.

     Váš chudáček koníček

03052012529




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: