sobota 5. května 2012

     Tedy ale fakt stres!

     Že mi služka vpálí jízdárnu dnes, když z toho tak úžasně sešlo včera, ale naštěstí stálo štěstí a boží shovívavost při mně a nic podobného se nekonalo. Ba naopak!

     Protože odpoledne přišly služka s Míšou, což znamenalo, že pod sedlo půjdeme společně s Amíkem a to už je samo o sobě příjemné. A když postupně vyšlo najevo, že se míří do terénu, neměla naše radost mezí, a to i přes fakt, že služka ve stáji vyštrachala vestu a navlékla toho na sebe podstatně víc, než v čem přišla, a že prý když jí bude vedro a dusno, tak nezmokneme.

     Velmi naivní idea. Protože jsme ještě ani neměli vydupaný první kopec, když se spustil první liják, a navíc jsme zrovna potřebovali jít po silnici v klidu a krokem, nechráněni žádnými korunami stromů, nebo tak něco.

     Nicméně jestli se služka obávala, že všichni zmokneme na kůži a bude nám tím pádem zima, bylo to ještě naivnější než její oblékací defenziva. Protože my s Amíkem terénní práci pojali trošku jinak, než jak zněla služčina koncepce, ale zde bych rád zdůraznil, že jsme na to měli plné právo. Protože kdy naposledy jsme spolu byli venku cválat? No?

     Dvounozí už by se měli nad svým přístupem sakra zamyslet, protože pokud chtějí naši plnou spolupráci, měli by prioritně zapracovat na našich potřebách! Třeba nahradit většinu práce cváláním, protože to by nás motivovalo zcela určitě mnohem víc, než jízdárenské trapnosti.

     A nejinak tomu bylo dnes. Služčin plán zněl „vyšplháme kopec, v úplně nejvíc podsazení a co nejpomaleji, aby to mělo sílu, a pak dvakrát zacváláme, krátký a po přestávce delší kentr.“ Tak jako nic proti kentru já nemám, ale vysvětlit to Amíkovi bylo poněkud náročnější, protože on přesně věděl. Což dal najevo hned na první louce ještě před šplháním, takže služka okamžitě vyhrožovala i mně, že jestli ho začnu kopírovat, tak že mě zmlátí.

     No nejsem já chudák?

     Ale já byl hodnej, protože já věděl, že jdeme do toho trapného krpálu. A když jsme měli vyšplháno, během čehož nám Amík párkrát zmizel, tak služka vymyslela, že krokem dojdeme naproti k lesu, a odtud že začneme, jakože pravidelný kentr. Pravidelný kentr se Amíkovi evidentně nelíbil, protože ho obohacoval cviky vysoké školy, a až pak do kopce začal cválat pravidelně, bez poskakování a uskakování. Já měl trošku problém se služkou, protože ona mě chtěla vlevo, aby na mě Amík viděl, zatímco já se cpal doprava, ale zdárně jsme dosáhli konce prvního kentru, a že po vydýchání půjdeme druhý.

     No a ten byl ještě legračnější, protože Amík hystericky cválal na místě, takže já musel jako trubka klusat za ním, protože předběhnout jsem ho trapně nesměl. A když se Amík s Míšou dohodli na kompromisu, tak jsem pro změnu trval na utíkání v rigolu, což se nelíbilo služce. Ale tak procválali jsme se, a že podél lesa zaklušeme, a pokud se nám uklidní dechy rychle, tak že půjdeme ještě jednou. Jenomže Amík nehodlal vyklusání akceptovat a neustále vnucoval Míše svou představu, která se ovšem neslučovala s pojmem „bezpečný a pod kontrolou“, a když potřetí zacouval do lesa či větví, což je jeho oblíbený trik, který aplikuje na majitelce, chtěla služka změnit klus na krok, a že to zkusíme za chvilku, až Amík začne používat druhou stranu mozku.

     To by ovšem zpoza stromů nesměla vyjet ekipa ze Dvorečku, která na nás mávala a zdravila nás, zatímco mně vibrovaly chudinky nožičky a očičko lezlo z důlku, protože Amík připomínal časovanou bombu. A bylo pouze otázkou času, kdy Amík exploduje, což by byl přesně ten spouštěč, kterému se služka hodlala za každou cenu vyhnout.

     A ke kterému bohužel nedošlo, protože poté trubka skutečně změnila povel na „krokem!“ a že místo zpátky a kentrem obejdeme les úplně okolo, abychom se uklidnili.

     Fakt nechápu, proč. K čemu uklidnit? To bylo náhodou úplně nejvíc, to odskakování a poskakování a caplování, protože v momentě, kdy se Amík uklidnil, jsem s palebnou silou vyrukoval já. Akorát ještě kdyby služka měla pochopení, protože ta mi okamžitě vyhrožovala zkrácením lícnic a ukroucením uší a hlavně mě držela, takže se mi žádné nečekané překvapení nepodařilo.

     Je blbá.

     A jako ty cákavé orgie v řece, to si pro změnu mohl odpustit Amík. To jako fakt nemusím. Ale jinak to byla velmi příjemná práce, tak doufáme, že v dohledné době ne poslední.

     Váš chudáček koníček

05052012534

05052012536




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: