neděle 6. května 2012

     To se dalo čekat, že nám zkazí víkend jízdárnou.
     A ještě k tomu včetně lekcí s dětmi, z čehož jsem byl vyloženě úplně nejvíc nakřivo.
     A ještě pro nás přišli hned ráno, místo snídaně, což byl úplně nejhorší vopruz!

     Předpověď počasí služka opět nekomentovala, protože i dnes rosničky dost přestřelily. Místo vleklého a silného deště nám zasvítilo sluníčko, ale teploty naštěstí nevylezly, takže Amík se předvedl (výjimečně v dobrém slova smyslu) nejen pod Míšou, ale i pod majitelkou. Včerejší cválání mu evidentně udělalo dobře na duši, protože pracoval ochotně, a Míša si celou skokovou lekci masochisticky odskákala bez třmenů. Sice s jedním vystoupením, v gymnastické řadě ukončené dvěma cvalovými, protože tahle kombinace už pro Amíka krapet náročnější je, ale naštěstí do pilin, takže služka nemusela kolabovat a ani volat záchranku.

     A že prý už by stačilo. Že je sice roztomilé, jak Iva padá doprava a Míša doleva, ale že opakování vtipu není vtipné, a že už dost.

     Nicméně Amík se opravdu snažil a překvapil, protože takhle příjemného i oku ho služka letos ještě nezažila.

     Já jsem smetanu neslíznul, co se týče pochval, protože mně se zrovna dneska chodit gymnastické řady nechtělo. Jakože vůbec. A protože služka neumí počítat ani do dvou, pojal jsem práci po svém a vyráběl jsem naprosto úžasné kreace, které se ovšem neslučovaly s poučkami ve skokových příručkách, a protože služka už si neměla co trhat a ani už na ní nebylo nic moc k šedivění, věnovali jsme se radši jen sólo překážkám.

     A jako to byla psina. Jsem si tak skákal a mezitím jsem pilně monitoroval, co se děje na sídlišti, protože tam stálo veliké auto a naprosto zcela určitě se chystalo jet sežrat aspoň jednoho Fina. Ale já byl ve střehu!

     Akorát se mi chtělo močit. Ona mě služka viděla, že ho vystrkuju, ale rozhodně ke mně neměla hned zamířit, protože ona je v těchto záležitostech strašně sadistická (jakože stará kůže šup pryč a tak). Musel jsem ho bleskově schovat a utéct před ní, a pak už jsem si netroufl, takže mému skákání chyběl ajfr, a služka skoky po deseti minutách zabalila, že možná nejsem po včerejšku ve své kůži a že není kam spěchat.

     Což nemělo chybu, protože jsem nečekaně vyfasoval pohov a volno, a služka se věnovala už jen Míše s Amíkem. A až potom jsem vyčural, trvalo mi to prý jeden světelný rok (to prohlásila služka) a že prý jsem blbec.

     Já?

     Já to naopak vychytal, protože jsem si tím zátěž zkrátil na třetinu. A pak samozřejmě veselo a hravo, což asi nebylo úplně chytré, protože mi hned vyhrožovala zítřkem.

     Tak snad bude zítra pršet, jakože už fakt a doopravdy. Ono věřit rosničkám není dvakrát chytré.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: