pondělí 7. května 2012

     Jak jako zase jízdárna?
     Koho sakra zajímá, že musíme využít počasí, dokud je takové, jaké je?
     Protože s tímhle modelem já zásadně nesouhlasím.

     Bohužel bez nároku na odvolání, takže když pro nás ráno Míša s majitelkou Amíka přišly, museli jsme s nimi do stáje. A pak ukrutně krutých deset minut stresu, protože Amík již byl vyčištěn a osedlán a naužděn a nachystám k odchodu, zatímco já nic! A když mě zavřeli v boxu a uklidili mou zelenou hromadu, kterou jsem panicky vytlačil ze střev, tak už bylo fakt zle, takže jsem začal hrabat a zkoušel jsem se utrhnout.

     Šílený pocit!
     Ale pak dorazila služka, s omluvou, že musela řešit nějaké pracovní záležitosti, a protože já byl psychicky úplně vyřízený, tak se vykašlala na složité procedury a přejela mě kartáčem akorát v místech, kde mám uzdečku a sedlo a podbřišník. Tedy ne, že by to bylo menší trauma, protože přesně tyto části chudáčka koníčka jsou nejvíc náchylné a nejvíc bolí, když se na ně čímkoliv sahá, ale aspoň že jí to netrvalo půl hodiny a hlavně nechala v klidovém režimu hřbílka, což se cení.

     A pak na jízdárnu, odvozit děti. A jako dneska jsem zrovna byl ve výborném rozpoložení, takže jsem je na lonži nosil hřbetem a byl jsem velmi benevolentní i ve věcech týkajících se příkazu „slalom“ mezi překážkami, „zastavit stát“ a neignorovat pobídky do kroku.

     Prostě šikovnej kluk. A protože jsem fakt pěkně chodil, koketovala služka s nápadem si také sednout, ale naštěstí od toho upustila. Ještěže tak, protože by mi akorát narušila auru. Místo toho nechala Míšu, která opět masochisticky řádila bez třmenů, skočit s Amíkem pár vyšších překážek, a pak šup s námi ke stáji, u které nás čekalo velmi nemilé překvapení, protože místo snídaně jsme dostali náklad, který jsme museli odnosit na pastvinu. Ale naštěstí šlo o pytle s travním semenem, takže nic těžkého. To akorát služka zmerčila v trávě ještěrku, která vykazovala posmrtné záchvěvy a pokusila se ji resuscitovat (neúspěšně), takže akce „tráva“ kvůli ní trvala o půl hodiny déle, protože mrtvá ještěrka měla nejdřív přednost a poté pohřeb.

     A netřeba dodávat, že se to pak svedlo na mě! Jakože dlouho žeru, nebo tak něco. Taková sprostá lež!

     A pak už akorát veget, až do večera. Tedy do odpoledne, kdy po dvou vydatných dešťových přeháňkách přičvachtal secí kolektiv, který kromě činností spojených se setím trávy a opravy plotu vykazoval i známky podružných zábav, kdy se služka marně snažila zapískat na prsty, abychom přiběhli. Nakonec pro nás musela s Frostem dojít a během večeře mě neskutečně pomlouvala, přestože dnes jsem žral pouze půl hodiny čistého času. A pak si na mě sedla její mj-dcera, jakože důkaz, že jsem hodnej, a tak jsem byl hodnej. Protože já jsem vždycky hodnej!

     To akorát služka to občas vidí jinak.

     Váš chudáček koníček

P1450428

P1450448




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: