středa 9. května 2012

     Tak už mám oteklé oko.

     Nejvyšší čas, už je hezkých pár dní květen a já jsem trapně bez jediného problému. Z kašle už fakt nic nevytluču, už ani sopel se neráčí pořádně produkovat, takže oko je moje poslední naděje.

     A ani mi nemuselo začít hnisat. Služka ihned poznala, že je lehce nateklé, a samozřejmě se mi na něj ihned krvelačně vrhla s kapkami, protože po téhle činnosti už má jistojistě absťák. A tak jsem jí udělal radost a držel jsem, přece jen ve stáji byl příjemný chládek a žádná moucha, tudíž žádný důvod k panice. A dostal jsem masku, kterou teď nejspíš budu nosit pořád, takže bych měl začít hledat ideální místa, kde ji půjde vytrácet. Služka velmi ráda vyhlašuje hledací soutěže, a protože teď nenosím zateplovák, nemám co ztrácet.

     Dnes bohužel jízdárna, protože je středa. A s dětmi, v začátku, takže tradiční rozcvička v kroku, a protože dnes jsem opravdu benevolentní být nehodlal, měli to caparti komplikovanější, protože já otočit nejdu a s vysokou rukou dopředu nevyšlápnu. A tak nevím, z koho lilo víc, jestli z nich, nebo z nás chudáčků koníčků, kteří museli vyšlapovat na prudkém slunci ve stále ještě zimních chlupech. Mám je sice jen na hřbetě, ale služka je střihat nechce, že prý se blíží „Hory víkend“ a že v rámci „Hory víkendu“ každoročně přichází kruté ochlazení a že by mě musela zadekovat.

     Jinak „Hory víkend“ je druhá květnová sobota a neděle, kdy se jezdívalo na závody do Farmy Hory, které se vyznačovaly sněžením, mrazivým vichrem a jinými vypečenostmi ledových mužů.

     Každopádně jízdárenská hodina byla humorná, protože služku pobolívá v krku a před ježděním si ho ne úplně chytře vystříkala jódem, takže jí nešlo mluvit hlasitě a musela na všechny buď sípat, nebo gestikulovat. Což bylo většinou marné, protože nebylo rozumět ani jednomu z uvedených.

     I služka dnes usedla do sedla. Mého, samozřejmě. Moc se mi pracovat nechtělo, protože na zpocení mi stačilo klusat, takže jsme zkoušeli přechody a přistavování na velkém kruhu, což mě bavilo ještě méně. Pak jsem měl chvilku volno, protože služka potřebovala vidět na Ivu s Amíkem, který se i dnes snažil a gymnastické řady chodil velmi pěkně, a pak jsem si musel zaskákat i já. Do řady mě naštěstí služka nenutila, ale oxer a kolmáky jsem jít musel, a protože ten poslední se mi povedl, nechala mě pak už na pokoji.

     Ovšem co bylo úplně nejvíc milé, po ježdění už se mi v oku nešťourala, pouze mi ponechala masku. A tak jsem za odměnu sežral úplně všechno a netrvalo mi to dvě hodiny čistého času.

     Jsem prostě báječný.

     Váš chudáček koníček

09052012542




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: