středa 16. května 2012

     Poštvali na nás kováře.

     Což se dalo čekat, protože služka ho natvrdo uháněla již od minulého týdne. A když chudák dneska dorazil echt nachcípanej, tak ho sice hlasitě politovala, ale nevyhnala ho.

     Je totiž zlá a bezcitná.

     Ale my měli o zábavu postaráno, od samého rána. Protože nejdřív přišla majitelka Amíka a rozdala nám snídaně, aby se vzápětí dozvěděla, že kovář slíbil přijet mezi devátou a desátou ranní. A tak nás posbírala a počkala s námi na služku, která přifuněla za chvíli a která hlásila, že přes trávu nejde, že by pak na kování byla mokrá po kolena a že já a ona jdeme přes Dolík.

     Takže drama, protože jakmile Amík zjistil, že já jdu jinam, jal se krizovou situaci řešit. A to tak, že místo s majitelkou šel za námi, akorát že přes vysoké kopřivy a přímou čarou, načež zjistil, že má v cestě ohradník, a tak byl majitelkou odloven, pokárán a že pokračují dál. I my pokračovali dál, akorát že během cesty nás Amík málem dohonil, protože se mu povedlo majitelku opustit podruhé.

     A tak jsme do stáje dorazili spolu, což bylo milé. A pak se tradičně čekalo. V deset dorazil kovář, že je K.O. a že by potřeboval k doktorovi, ale že hned pak přijede, takže služka nám došla nasekat trávu, abychom nesušili huby. Tím lépe, protože jinak bych musel civět do žlabu s večeří, což je děsný vopruz, a nemusím asi dodávat, že večeři jsem opět nevyžral. Prostě tráva je tráva, služka jí navozila fakt hodně, asi se jí po sekání kosou stýskalo a nedokázala se ovládnout.

     Kovář přijel po obědě. Služka nejdřív podržela Amíka, na strouhání, protože její dosavadní úpravy kopyt nezahrnovaly vnitřky, a tak poprosila odborníka. A za Amíkova kopyta obdržela pochvalu, že prý to vůbec nevypadá špatně, že chodidlo není třeba dlabat, akorát brát víc špice u té šmajdavé přední nohy.

     Já jsem kování obohatil čuráním, protože se mi prostě zrovna nejvíc chtělo, ale jinak jsem byl hodný kluk. Služka mě kupodivu nepomlouvala, naopak mě vychvalovala do nebe, což není normální, tak doufám, že od kováře nechytla nějakou fuj chorobu.

     A pak večeře, znovu. Kterou jsem znovu odmítl. Služka usoudila, že nemá smysl čekat, a že se vrátíme na pastvinu a opět přes Dolík, abychom co nejméně chodili přes louky. A opět jsme měli drama, protože v ohradě podél cesty byli Sevík s Pinďou, kteří se na nás ihned utíkali podívat. A když Pinďa neodhadl bezpečnou vzdálenost a dostal od ohradníku ránu, odskočil nejen on, ale i já s Amíkem, akorát že se nám žádný panicky kalup zpátky ke stáji nepodařil, protože zrádkyně služka si nás pojistila. Mě uzdečkou, Amíka štajgrem, a proti tomu všemu nejede vlak, takže nás s úsměvem na rtu zabrzdila, otočila a museli jsme v klidu a pokoji jít podél ohrady a trapně bez bordelu.

     Prostě život je krutý.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: