neděle 20. května 2012

     Služka miluje dramata, takže dnes si jich užila hned několik.
     Předně její vtipné brzké vstávání, aby všechno stihla včas.

     Jak naivní!

     Protože čím časněji dvounožec vstane, tím více se jeho časové skluzy natáhnou, to už je ověřený fakt. A nejinak tomu bylo i v jejím případě, takže jestli si myslela, že v půl jedenácté budeme mít odježděno, tak ani omylem.

     Ale já v tom byl nevinně! Za to mohlo spodní stádo, protože majitelům přichystalo hned dvě ranní akce, a právě ta druhá služku odřízla od cesty, po které jsme měli jít z pastviny do stáje. Služka tím pádem nepospíchala, když po mně pátrala mezi stromy, a jestli v hloubi duše doufala, že časové manko „nějak“ doženeme, tak opět marně, protože vedle toho barevného hřiště pro děti stála neméně barevná židle, která prokazatelně žrala Finy.

     A bylo vymalováno. Služka v rámci úspory času na mně jela, a bez sedla se jí hůř držela rovnováha, když jsem odolával útokům ze strany židle, ale podařilo se jí mě nenechat otočit a zdrhnout, a co ještě hůř, nakonec jsem kolem toho fakt musel projít.

     Prostě krize!

     Ve stáji ze mě děti vytrhaly další část zimních chlupů a pak honem na jízdárnu, kam posléze dorazila zahraniční návštěva, která přivezla dárek služce, zatímco mně nic. Něco je evidentně špatně!

     Fázi zocelování služčiných nervů zakončilo hlášení Anetky „Fin má v kopytě hřebík!“, což služku trošku vyvedlo z míry, protože hřebík jsem tam fakt měl. A zabodnutý špičkou do střelky, a protože šlo o vrut, nikoliv o hřebík, docela špatně se to služce vytahovalo. Nalila mi do toho asi dva litry betadiny, ucpala mi to buničinou, do které znovu natlakovala betadinku, a prý jestli bych byl tak hodný a týden před závody neměl absces, že by to velmi ocenila.

     Což si já ještě pořádně rozmyslím. Protože neexistuje vhodnější doba na kopytní zánět, než právě týden před závody!

     Amík musel pod sedlo navečer, s Ivou. Stejně jako včera zpočátku zkoušel prudit, protože teploty jsou na jeho vkus příliš vysoké, ale jakmile se uvolnil, chodil na myšlenku a byla z toho příjemná terénní vycházka.

     Nicméně co mě potěšilo nejvíc, bylo, že Amík přijal můj model a nechal večeři nedožranou. Ani moje zbytky nechtěl. Šikovnej kluk!

     Váš chudáček koníček

20052012567




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: