sobota 26. května 2012

     Nocovali jsme na zahrádce, protože služka usoudila, že lovit nás v půl sedmé ráno v mokré trávě kilometr daleko je vopruz. A tak nám nasekala hafo trávy, kterou jsme samozřejmě nesežrali, protože nás víc bavilo okusovat tu, která roste na zahrádce samovolně.

     A samozřejmě jsem se zválel, abych byl na závody patřičně zelený, přestože apple-green sadu si tentokrát půjčila Míša na Amíka.

     Nakládání bylo velmi vtipné, protože jsem hekticky pospíchal k přívěsu a vlekl za sebou Ivu, která mi nestíhala, protože strach, že mi Amík ujede, byl prostě k nepřečkání.

     A závody fajn. Tedy hlavně počasí, protože do příjemného sluníčka foukal ledový vítr, takže ani jedna moucha či pocení, a pořadatelům soutěže odsýpaly, přestože v první a třetí soutěži bylo skoro 30 koní a ve druhé dokonce 40. Jedinou vadou na dokonalosti byl pan stavitel, protože kurz první a druhé soutěže byl naprosto zbytečně jednoduchý a monotónní, takže Iva s Amíkem se vešli do limitu základního kola i s přeskokem v klusu a v rozeskakování urvali třetí místo. A dokonce mohli být první, nebýt rizikového nájezdu, ale rizika k rozeskakování neodmyslitelně patří.

     S Amíkem jsme startovali ve druhé soutěži za sebou. A přesně jak papouškovala služka, byli jsme moc rychlí, oproti limitu, protože takhle banální parkur snad ani nešlo zajet ve stanoveném času, pokud v něm dvojice kůň – jezdec nespala anebo se neztratila. Anebo necouvala a nenaklusávala, jak hlásila Iva, protože přesně k takovým putovaly mašle, ale mnohem víc služku pobavila distance čítající vzdálenost 24m, u které absolutně nešlo odhadnout, jestli je na pět, šest anebo sedm cvalových (v mém případě).
Také jsem do toho slušně kopnul, při šesti.

     Třetí soutěž už banální nebyla. Korektní a přiměřeně náročný parkur, střídající obě strany, mající profily včetně bubáka a prudší obraty. A právě kvůli obratům zvolila služka metodu „od žbrdlení ke žbrdlení“, kdy se mnou dělala absolutně co nejvíc dlouhé nájezdy, jaké vyrobit šly, abych mohl snadno počítat a měl co nejvíc rovné nájezdy. A skákalo se mi super, takže jsme postoupili do rozeskakování, a když po základním kole začali navyšovat překážky, udělala se služce špatně, protože tyhle míry netrénujeme (na naší jízdárně není k takové akrobacii patřičně korektní povrch). Ale mně se skákat chtělo, byť byla služka připravená zvednout ruku a vzdát, takže jsem si kurz přehopal s chutí. A po posledním oxeru, po němž mi služka málem přistála mezi ušima, protože byl na mírách až moc precizně, jsem hledal, co se ještě bude skákat, protože bych klidně pokračoval dál.

P1560083

     Mašle z toho nekápla, ale ona by nekápla, ani kdybychom zajeli čistě, protože druhému oxeru jsem ustřelil bidlo. Ale za to může služka! V základním kole jsem skákal tenhle oxer kontra, ale v rozeskakování mě donutila jít správně a jako já se z černé chudinky nožičky odrážet odmítám, takže bidlo padlo. Ale i tak jsme byli pomalí, protože služka na rozdíl od ostatních neriskovala a znovu procvičovala svoje co nejdelší nájezdy a megalomanské obloučky, aby se mi skákalo dobře i bez turba.

     Ale spokojeni nakonec byli všichni, protože já jsem šikovný kluk. A Amík také.

     Váš chudáček koníček

P1560074




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: