sobota 2. června 2012

     Cesta pohádkovým lesem už je tradiční záležitost.

     Ráno snídaně s majitelkou Amíka, v provizorní žrací ohrádce, kterou narychlo vyrobila služka, a poté velmi vtipná situace, kdy nás služka vyrušila během poledního odpočinku. To jsme klimbali kousek od vany, Amík v poloze ležmo, a jak správně podotkla služka, za hodinu už určitě jako na potvoru budeme o dva kilometry dál.

     A s těmito slovy vyměnila baterii u ohradníku a zmizela, aby se vrátila cca za hodinu již s Míšou. A trefila se přesně, protože my se mezitím vzdálili, neboť chudáček koníček je živočišný druh závislý na migrování, takže pro nás musely skrz mokrou trávu a i křoví až nahoru.

     A pak hurá na Pohádkový les. Historicky poprvé bez trenérky, takže služce se nechtělo pít pivo a být v náladě. A co hlavně, dětičky nosily hlavně pečivo, kterého jsme byli přežraní, protože majitelku Amíka nenapadlo nic lepšího, než nám do žlabů nacpat deset kilo suchých rohlíků. A nedovedete si představit zklamání dětiček, když nám cpaly rohlíky a chleby a my nechtěli, protože jsme hledali mrkev či jabko.

     Ale tak přežili jsme. Odvozili jsme úplně všechno, služka si znovu rozbolavěla krk zvedáním dětiček do sedla, a že prý ji štve hezké a příjemné počasí, protože kdyby bylo ošklivě, nemrzela by ji tolik neuskutečněná Plzeň.

     Je blbá. Tohle bylo lepší, než závody!

      A jako jít s mou snídaní domů, to si taky mohla odpustit. Ještěže má Míšu, protože Míša prozřetelně vyprávěla historku, jak se musely s Ivou vracet na pastvinu kvůli batohu, a to bylo hodně vtipné, když služka vykřikla „sakra! To já se musím vrátit! Já nevyndala snídani.“

     A s tímhle materiálem mám já spolupracovat.

     Váš chudáček koníček 
 

P1450661

P1450664




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: