neděle 10. června 2012

     Není nic vtipnějšího, než když pro vás dvounožci přijdou, a v ten moment začne solidně pršet. A oni naivně doufají, že než dojdeme do stáje a vypucují nás a osedlají, tak že se to přežene.

     Velký smích.

     Protože nepřehnalo. A kdyby jen nepřehnalo! Déšť naopak přidal na intenzitě, a tak když jsme vyráželi ze stáje, padala na nás nejen voda, ale i předzvěst mnohahodinové lijákové apokalypsy.

     Nicméně jistý fakt se práci nedal upřít, a to že nekousaly mouchy, ani nebylo dusno či vedro anebo obojí. Prostě perfektní počasí, i když pro mě byl terén místy hlubší, a když služka hned na druhé louce zavelela „klušeme! Dnes můžeme makat, jak je libo!“, bylo jasné, že se chystá cválání.

     A cválání my rádi. Oba dva. A nebylo nutné nás přesvědčovat, takže jsme se proběhli jedna radost, a přestože Amík zkoušel různé fígle, jak efektivně obejít služčino nařízení „maximálně tempo 500“, ze všech vyzařovala spokojenost. Prostě prima práce, po dlouhé době, za naprosto ideálního počasí, i když s tím dvounožci úplně nesouhlasili.

     Amík během klusání směrem domů zakopl o dvě díry, protože reagovat na holeň, když je důležitější čumět všude možně okolo, je zbytečné, a přes řeku jsem musel jít první já, čímž mi služka těžce nabourala auru. Přece se nesluší, aby bílý chudáček koníček dělal šéfa skupině! A to platí i pro Dolík, protože Dolík, a to vám tedy povím, Dolík dneska žral Finy a Amíky úplně vším. Cestou do stáje, jak jsem již zmínil, jsem musel kolonu vodit já, a jako projít kolem všech těch hrozících věcí bylo peklo, a když stejné divadlo předvedl cestou ze stáje Amík (chudák se nemohl rozhodnout, jestli Amíky víc žere stožár májky anebo dětská trampolína), prohlásila služka, že tohle je stoprocentně nakažlivé a že nám sežene očkování, nejlépe klackem.

     No ještě to tak!

     A jako skoro jsem vyžral celou večeři, a to už kompletní, protože služka postupně vrátila všechny ingredience do původních hodnot. Sice mi to trvalo 3 hodiny čistého času, během kterého promoklá služka vymrzla na kost, ale snaha byla.

     Takže ta jedna kostka cukru z Vysočiny byla fakt málo!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: