pondělí 11. června 2012

     Počasí zabodovalo, tentokrát naprosto libově.
     Služka je totiž úplně blbá. Stejně jako včera v obligátní hodinu vyrazila pro nás, a přestože nemlich stejně jako o den dříve počalo krápat, nedbala varování, a pokračovala v pouti.

     Ani zesilující déšť ji neodradil, a když nás vedla z ohrady ven a valily se z nebe vodopády, tak místo aby nás pustila a rozeslala SMS „dnes nic“, popadla Amíkovo vodítko ještě pevněji a že prostě jdeme a basta fidli.

     A chcalo. A chcalo fakt pekelně. Když jsme přidupli kvůli Tonymu, který tam stojí pokaždé, tak už nám velmi sprostě vynadala, a když jsme odmítali vejít do Dolíku, který v lijáku žral Amíky a Finy ještě víc než normálně, vytekly jí nervy a pár vteřin to vypadalo, že nás sežere ona, nikoliv bubáci. A než jsme se dovlekli do stáje, byla milá služka mokrá až na kalhotky, protože kdyby byla bývala spadla do rybníka, byla by bývala určitě sušší, než v daný moment.

     A show pokračovala ve stáji, a to když Adélka převzala mě a počala mě hlasitě litovat, jak jsem já chudáček koníček mokrý, načež služka na celou stáj zahřmela „Jak jako on chudinka? To já jsem chudinka! Jemu je mu to úplně u prdele, že je mokrej!“

     Tak jako měla pravdu, ale to přece neznamená, že mi bude takhle násilně odpírat přízeň fanoušků! Prostě to od ní bylo pěkně hnusné, a když se Anetka zeptala, kam mi má dát zvony, odvětila služka pouze „schválně hádej. Co když na úplně stejné místo, jako vždycky?, a bylo vidět, že jí mokré oblečení a zvětšující se louže pod ní na radosti nepřidává. Po jejím „Má někdo ještě nějakou hloupou otázku?“ se rozhostilo ticho, načež pravila, že se jde převléct, že v tomhle stavu nemůže přečkat další tři hodiny.

     A tak přišla převlečená, akorát že úplně zbytečně, protože během jízdárenské práce začalo pršet znovu. S jejím voláním k nebi „my se nevzdáme!“ jsem úplně nesouhlasil, protože já bych jízdárnu vzdal okamžitě a nemusel bych složitě přemýšlet, ale Iva s Adélkou nevypadaly, že by jim útok ze strany počasí vadil, takže jsme trapně museli pracovat dál. A byla to docela psina, protože Adélka, coby začátečník, ještě sama jezdit neumí, a protože mě služka nechtěla nutit do lonžování kvůli hlubšímu terénu, tak jsem se vůbec nepředřel. Adélka otěž ještě pořád neudrží, tudíž jsem se krásně ulejval, a když služka zadala Ivě s Amíkem povel „pracovní cval“, bez nucení jsem se přidal také, přestože služka automaticky počítala s faktem, že já se rozhodně obtěžovat nebudu.

     A tak jsem si tam tak cválal, roztaženě, ležérně, a všechno jsem měl na praku, zatímco služka ze mě nechápala, že prý největší jízdárenské kino. Povely jsem plnil místo Adélky, a i když se občas pokusila o skutečné přilnutí, po vyburcování služkou, nejevil jsem známky vzrušení. A zacválal jsem i na levou nohu, úplně nejvíc rozplácnutě, a služka z toho měla Vánoce.

     Prostě nám dneska počasí sedlo, protože tohle je rozhodně lepší, než dusno a vedro.

     Ale dlouho jsme na jízdárně nepobyli, protože já bych měl v sobotu skákat, i když služka si pořád není jistá, protože obě soutěže jsou na trávě. A čert ví, jak bude po dešťových expanzích vypadat povrch.

     Tak snad děsivě, abych nikam nemusel. A nemusím doufám dodávat, že poté, co jsme již po večeři mířili na pastvinu, mraky odpluly a vysvitlo sluníčko, které zvesela řádilo až do pozdních večerních hodin.
Inu, kdo umí, umí.

     Váš chudáček koníček

11062012612

11062012614




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: