středa 20. června 2012

     Pekelné vedro.
     Velké váhání, ze strany dvounohých, jestli to risknout, protože potkat bouřku venku v přírodě není úplně optimální, ale sobotní závody dnešní vycházku vyžadují, takže jsme pod sedlo museli.

     Akorát jsme si to zavařili hned v začátku, protože jsme Ivě a Natálce nepřidali ani metr, když pro nás přišly na pastvinu, a místo úplně co nejvíc nahoře (což dvounozí vyloženě milují) jsme čekali dole u vchodu. A to vleže, protože nás bavilo vegetit a sledovat, jak traktor pod námi seká louku.

     Prostě největší kino.

     Ve stínu stáje jsme si dáchli, než nás Natálka přejela kartáčem (naštěstí ne moc brutálně), a pak hurá do terénu. Na louce u řeky se začalo klusat, což bylo fajn, takže jsme si to oba vesele metelili, a protože jsme precizní a pečliví, včas jsme zaregistrovali prvního nebezpečného Amíko-Fino žrouta (louže), akorát že nikdo bohužel nespadl.

     Za řekou opět klus, stejně jako na další louce. Klusání obohatil opět Amík, kterému vlítla moucha do síťky, a málem s Ivou skočil do řeky. U mlýna jsem nenápadně naznačil, že už mě nebaví klusat (existují mnohem lepší chody), ale Natálka bojovala jako lev, takže jsem se trapně musel přizpůsobit.

      Podruhé jsem vyjednával razantněji, ale po Ivině výkřiku "Ty hajzle bílej!" jsem situaci přehodnotil, protože mě napadlo něco mnohem lepšího, a to jít zpátky domů. Protože k tomu je svižné tempo naprosto ideální, akorát že z toho nic nebylo, protože jsem byl odhalen a zmanipulován.

      Další moucha v Amíkově masce přivodila další veselé poskakování, ale bohužel vyletěla, takže žádné nejvíc nenápadné odskočení do neplánového dostihu proběhnout nemohlo, a když jsem po ochlazení v řece chtěl směrem ke stáji klusat, tak už jsem klusat nesměl.

     Dvounozí fakt nevědí, co vlastně chtějí.

      A tak jsem bojkotoval krok a pravidelně se zastavoval, zatímco Amík nervil a caploval, z čehož byla Iva absolutně nejvíc nadšená.

      A opět jsem sežral večeři rychlostí blesku, dokonce rychleji než Amík. Ale odměna pořád nikde.

      Poslední drama proběhlo jak jinak než v Dolíku, ve kterém se každý den odehraje představení „žere chudáčky koníčky“, a dnes padla volba na bazének. A také že kolem stojanu na májku nejde projít, což je naše nejoblíbenější fáze.

      Prostě jsme chudáčkové koníčkové. Oba.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: