úterý 26. června 2012

     A je po prázdninách.
     Čert ví, kdy zase budu mít dva dny volna za sebou. Asi mám fakt těžkej život.

     Obava, že služka na dnešek vymyslí kondiční rekonvalescenci, protože přesně to je jí podobné, se nakonec naplnila jen napůl. Sice jsme vyrazili do terénu a to směrem k hoře, takže Amík nezapomněl ještě v obytné zóně pustit bobek a Iva tudíž musela ze sedla dolů, aby exkrement uklidila na příhodnější místo, ale žádné cválání po loukách, ani šplhání do hory, se nekonalo.

     Přitom terén byl optimální, protože včera sprchlo a louky jsou posekané a sklizené. A pravý důvod se ukázal až v první třetině kopce, do kterého jsme se šinuli pomalu krokem, což nás mělo varovat, protože služce nešlo o nic jiného, než abychom nebyli zpocení, čímž se mělo eliminovat množství útočícího hmyzu.

     Cílem cesty totiž byl tábor, kde na nás čekalo pár desítek těšících se dítek, které jsme povozili. Docela psina, protože pro děti nebylo největší zábavou vození se, nýbrž krmení chudáčků koníčků, a když prasklo, že my radši chleba než rohlíky, dostali jsme i výslužku chlebovou. A caparti nám dokonce nosili ve svých dlaních jetel a pampelišky. A tak je to správně!

     Povozili jsme i dospěláky, kteří panikařili, že jsou pro nás moc těžcí, a dokonalá divadla jsem samozřejmě sehrával já, když jsem odmítal za služkou jít, protože zajímavější než kolečko s jezdcem na hřbetě bylo samozřejmě šacování nejmenších dětiček. A jestli už prý nejsme unavení a utahaní, a že klidně už vozit nemusíme, jestli máme dost, akorát že služka celou legraci definitivně pohřbila, protože ihned zahlásila, že máme síly dost, že nás to akorát nebaví. A že nás baví akorát žrát a s*át a že vozit můžeme klidně dál.

      Je blbá. Ale fakt že hodně.

     Ale tak zvládli jsme to, bez ztrát na životech. Zbylou výslužku nám hodné paní zabalily do igelitky, a když Ivě Amík začal hned na první louce dělat bordel, musela igelitka putovat ke služce, neboť jí hrozila zkáza pádem. Ale nedivte se, Amíkovi, protože Amík dělal přesně to, co ho před lety naučila trenérka, tedy že z tábora se utíká, a davaj Žilina!

     Jenomže služka s Ivou žádné pivo nepožily, takže dostih se fakt nekonal. Amík to sice zkusil a opravdu to natvrdo odpálil, ale já žádný podnět ze strany služky nedostal, takže jsem poslušně caploval po pleci, v takovém shromáždění, které by mi záviděli i špičkoví drezurní šampióni. A čekal jsem, jestli bude GO, ale bohužel nebylo, což jsem asi těžce prokaučoval, protože služka kromě faktu, že držela igelitku, na mně neměla martingal, a případný pokus o odskočení by tudíž proběhl v mé režii.

     Ale tak aspoň že mě pochválila, že jsem neodskočil. Byla dojatá, skoro jí slza ukápla, zatímco já doufal, že nějaké cválání někde ještě bude. Ale bohužel nebylo, že prý je na čase naučit Amíka, že odchod z tábora automaticky neznamená „bude se závodit“.

     Fakt trapné.

     Váš chudáček koníček

26062012701

26062012702




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: