úterý 10. července 2012

     Poštvali na nás kováře.
     A jak jinak než bez snídaně!

     Tedy ne úplně bez snídaně, abych zase nekecal, ale když se snídaně dá po práci, tak už to není snídaně. Takže vlastně ano, jakože bez snídaně, ale se svačinou.

     Prostě narušování stereotypu, a to naprosto průkazné!

     Z pastviny bez snídaně nás vytáhly služka s Natálkou. Na rozdíl od včerejška služka zvolila jinou taktiku a vyslala Natálku pro mě, aby eliminovala dopady Amíkova případného protiboje, ale naprosto zbytečně, protože jsme jí šli naproti. Tedy já jí utíkal naproti, což ode mě bylo krajně nerozumné, protože místo snídaně jsem vyfasoval ohlávku s vodítkem.

     Do stáje jsme dorazili před devátou ranní, a že já ještě půjdu zaklusat, protože kopyta už mám přerostlá a nastávající změny kopytního úhlu mi zaručí minimálně dva dny volna, než si zase zvyknu. Ale za to si služka může sama! Když se kovář objednával přesně na termín, vyžadoval 6-7 týdnů přestávku, protože nám rohovina roste pomaleji, a služku mohlo napadnout, že si v týdnu se dvěma státními svátky neškrtne, že i kováři chtějí volno, notabene když se ve Varech odehrává mistrovství republiky. Takže se kovalo o týden později, než by se mělo, a jako bylo to znát, protože jsem po překování moc chodit nechtěl.

     Ale jako byli jsme hodní, oba dva. A to Amík nebyl po práci, i když mých dvacet minut klusání v ranní rose žádný extra záhul nebyl, a aby mi to nebylo líto, tak Amík musel na čtvrt hodiny na jízdárnu, byť jen na ruce, protože přišla Klárka se Sevíkem a poprosila o vodiče, pro klid duše.

     A pak se čekalo. Kovář měl pouhé dvě hodiny zpoždění, takže služka málem uhynula hlady, a hodně ocenila, že jsme nedělali bordel, když nám držela nohy. Hlavně u Amíka, protože jeho majitelka se nejdřív vymluvila na zubaře, a i když se od zubaře vrátila dřív, než kovář dorazil, tak stejně zmizela, a to během mého kování. Ale tak služka by Amíka bez korektur nenechala, protože jak teď chodí častěji do terénu, šmajdá rychleji, než je strouhán.

     Což mu schvaluji, protože přesně takhle se to musí.

     Cesta zpátky na pastvinu byla opravdové drama, protože v Dolíku na trampolíně skákala malá holčička a žrala Amíky. Finy žrala až poté, co Amík odmítl pokračovat v cestě a já musel do čela karavany, což se mi silně nechtělo, ale zlá a krutá služka nedbala na mé chudinky čerstvě okované nožičky a prostě jsem musel. Pár vteřin to vypadalo, že se LEKNU a uskočím přesně do plechové tříkolky, která opuštěně čekala u májky, ale služka si všechno bedlivě hlídala a jakýkoliv odpor byl marný.

     Prostě jsem chudák. A měl bych to mít notářsky ověřené!

     Váš chudáček koníček

10072012729

10072012730




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: