Paráda!
Další den volno.
Obrovské díky všemu, co se dneska valilo z nebe, ať už v malých či velkých hodnotách, protože obojí se počítá. Zaprvé to padalo do jízdárny, což je dobře, protože potvora začínala vypadat sjízdně (v určitých úhlech), a zadruhé to excelentně zdrželo služku, protože ta měla naplánované ježdění už ve dvě, po poledni.
Což byla přesně ta doba, kdy lehce přestávalo lít, a když pak služka s Frostem přivezli večeře a vodu, dralo se skrz mraky sluníčko a obloha se znatelně protrhávala.
Prostě jedna nula pro počasí. A tři nula pro nás, protože už jsme třetí den bez práce! Tedy vlastně Amík čtvrtý, protože on je vysmátý ještě víc než já, když nemá Ivu a Míšu.
Měli jsme se po ježdění stěhovat nahoru, na Amíkovu zimní louku, ale mokro a časový skluz tomu zabránili. A hlavně služka by přesně tohle ráda měla pod kontrolou, protože secí brigáda spáchaná v květnu naši pastvinu obohatila o vojtěšku, a na dálku služka horko těžko pozná, jestli jsme se v ní třeba neubytovali a ještě nám nehřejí kopyta či nevykazujeme jiné zažívací potíže.
Tedy u Amíka, protože já tenhle humus moc nemusím. Tedy tu granulovanou, živou jsem ještě nežral.
Mrkev tentokrát s Frostem nepřijela, ale přinesli nám trošku višní, což bylo milé. Mnohem méně milé byl služčin záchvat muchlování, kdy podlehla naprosto směšnému nutkání mě začít omuckávat a jinak trapně ochmatávat, z čehož jsem teda úplně vydřený nebyl, ale protože jsem statečný kluk, ustál jsem to se ctí. A že ona pak nadávala, že má všude moje chlupy, protože již pilně pracuji na výměně srsti, je jenom její problém.
Prostě je blbá.
Váš chudáček koníček
