úterý 17. července 2012

     No fakt že jo.
     Dneska jako kdyby se nám chtěli pomstít, a to oběma. Přitom včera bordel dělal jenom Amík!

     Já byl ve všem úplně nevinně, přísahám na své bílé kopyto.

     Ráno nikdo nepřišel. Komunikační domluvy dvounohých jsou kapitola sama o sobě, ale to asi nemá smysl řešit, do jaké kategorie spadá „když nebude hnusně, půjdu jezdit“. Nicméně už jen fakt, že Iva ráno s Amíkem do stáje nedorazila, mohl majitelce Amíka lehce napovědět. A my tím pádem nesnídali, což není fér.

     Ještě víc fér není, že jsme oba spadli do kategorie „když máte elán na bordel, jistě jej budete mít i na práci.“ Přitom já včera nic neprovedl! Ale prostě pro nás přišli, a když služka nasazovala Amíkovi ohlávku bez jakéhokoliv úplatku, nehnul Amík ani uchem a tvářil se jakoby nic. A tohle měla služka ocenit! Že se choval spořádaně, takže měla následovat obrovská pochvala, stáhnutí ohlávky a večeře.

     A ne pod sedlo, nebo tak něco.

     Jenomže my pod sedlo trapně museli. Nejdřív to bylo docela fajn, protože foukal vítr a já ještě před opuštěním obytné zóny uskakoval a přidupával kvůli bubákům, protože číhali naprosto všude. Služka zavelela zastavit a stát, že si ty třmeny zase zpátky prodlouží, protože dnes to prý asi bude krapet veselejší, jenomže to pěkně kecala, protože mi nic veselejšího nedovolila. Na prvních loukách jsme zaklusali, čistě pro zahřátí, a pak jsme směli cválat, což bylo hodně moc fajn, akorát že jak máme po pětidenní pauze nažraná břicha a taháme je po zemi, tak se s tím cválalo po prvním kilometru dost blbě. Což si Iva se služkou laskavě mohly uvědomit a přejít do kroku a hajdy zpátky do stáje, na večeři!

     Jenomže služka na cestě usoudila, že Iva má pravdu, že vyšplhat horu by asi nebylo košer, když se s těmi pupky dopředu nehrneme, a posléze navrhla, že zajedeme do dostihovky, na něco se zeptat. A že tedy ano, a že krokem, abychom si odpočinuli. A tak jsme kráčeli vlažným tempem po cestě, na zcela volných otěžích, a když jsem služce bez varování a z ničeho nic odskočil doprava a začal jsem aktivně šplhat sám, nestačila říct ani „a kurvadrát“, protože by ji v životě nenapadlo, že si sám odbočím na stezku, po které jsme předtím šli pouze jen třikrát.

     A protože za mnou se okamžitě hnal i Amík, tak ho Iva nechala, a tak jsme místo k dostihovce pokračovali nahoru, a to rychlostí světla, a byl to masakr největší, protože jak obě nebyly připravené a neměly posbírané otěže, tak pištěly a byly rády, že jsou v tom kopci rády.

     Já jsem zvadl ještě před bažinou, skrz kterou neklušeme, protože někteří z nás si tam zásadně ušlapují podkovy (nevím, co touhle hloupou narážkou služka myslela), a když jsem pak nabral druhý dech a chtěl jsem u chatek cválat a závodit, prohlásila služka, že to asi půjdeme ještě jednou, čistě výchovně.

     Což byla samozřejmě lež, protože ona jezdila naposledy v červnu, takže byla vyřízená dřív, než jsme vůbec začali krokovat. Ale dobře jí tak! Nemá si vymýšlet takovéhle ptákoviny.

     Cestou do stáje jsme byli veselí. Hrnul jsem se dopředu jako tank a chtěl jsem s Amíkem závodit, jakože aspoň v klusu, ale byl jsem zpacifikován a napomenut, že se nemám chovat jako kretén.

     Je blbá.

     Váš chudáček koníček

P1460308




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: