středa 18. července 2012

     Život není spravedlivý.
     Jak jako já pod děti trapně vyklusávat na louku, a Amík na krásnou a pohodovou vycházku s Míšou?

     Proč ne obráceně?
     Anebo ještě lépe: proč ne oba na krásnou a pohodovou vycházku?

     Asi mě někdo nahoře nemá rád, protože dnes jsem byl nucen překonávat jedno trauma za druhým. A jako fakt peklo.

     A přitom odpoledne to vypadalo fajnově, i když pro nás přišli, vyzvednout nás pod mým stromem. Amík tentokrát uchem hnul a zkusil Míše utéct, jakože protest proti uzdečce a odchodu do práce, ale nešlo o nic zásadního, protože jakmile na něho obě křikly „A stát!“, tak zůstal stát. Prostě vyměknul, což nechápu.

     Ve stáji došlo k nejhoršímu. Amík s Míšou vyrazili na vycházku, zatímco já se pokoušel uškrtit na svém vodítku, protože jsem chtěl jít s nimi, a když byli neznámo kde, musel jsem s dětmi a služkou na louku, klusat. Sám a opuštěn! Jistě chápete, pod jakým tlakem a hlavně v jakém enormním stresu jsem byl, takže by vůbec nebylo od věci služku kárně potrestat, protože tohle se prostě chudáčkům koníčkům nedělá!

     Návrat zpátky do stáje byl z mé strany velmi hektický, protože jsem pospíchal za Amíkem, který však ve stáji ještě nebyl. Jako já se fakt snažil, žrát, jenomže jak jsem pořád musel monitorovat, jestli Amík náhodou nejde, tak jsem toho většinu vycintal na podlahu, a služka prohlásila, že k večeři bude konina.

     Nechápu, co tím chtěla naznačit, ale určitě to bylo něco děsně ohyzdného.

     Neméně dramaticky probíhal přesun na pastvinu. V Dolíku samozřejmě všechno žralo Finy, nejvíc ta obří muchomůrka červená, a když jsme šli kolem haflingů, protrhnul jeden z nich plot a hurá na nás. Nepamatuji, že by někdy služka takhle bleskově opustila můj hřbet, a hlavně to bylo naprosto zbytečné, protože kluci popoběhli a začali se cpát trávou. Ale zároveň nás doprovázeli, takže si pak přišli ke mně čuchnout, a já byl tak šťastný, že tam nejsem sám!

     Akorát že pak mi je odvedli, což nebylo fér, a tak jsem se snažil služku nenápadně přeprat, jakože já jdu za haflingem, místo na pastvinu, a jak jsem na ně řval a volal, protože jsem byl opuštěnej, ozýval se mi od bažantnice Sevík.

      Služka prohlásila cosi ve smyslu, že by nás vyloženě všechny chtěla mít doma, a musel jsem jít s ní. Na pastvině jsem hned odskočil, jestli se mi třeba Amík někde neschovává, ale v divoké džungli plevele nebyl.

     Prostě úděsná zkušenost, než mi Míša Amíka vrátila. A ona se mi ještě smála, blbka služka!

     Váš chudáček koníček

P1460331

P1460334




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: