čtvrtek 19. července 2012

     Život fakt není spravedlivý!
     A služka to dnes fakt rozštípla, doslova velkolepě.

     Zaprvé si včera večer odnesla v batohu domů mou snídani, kterou měla nechat ukrytou na neznámém místě (jakože abychom ji nenašli). Což od ní bylo hnusné, protože si to uvědomila pozdě večer, a já tudíž ráno sušil hubu.

     Zadruhé usoudila, že když jsem nesnídal ráno, tak bych se mohl nasnídat v poledne, dát si oraz, a pak že vyrazíme jezdit. Jako nic proti modelu „opožděná, ale hlavně že bude“, ale to jen v případě, že se mnou bude i Amík! A jeho ta blbka blbá schválně nechala na pastvině, což si budu pamatovat, protože já pitomec jí ještě šel naproti, když se z ničeho nic vynořila z křoví (vymlouvala se, že obchází ohrady, ale já moc dobře vím, že nás v silném a hlučném větru chtěla vyděsit k smrti, což se jí – bohužel - podařilo).

     Cestou do stáje jsem zkoušel vyjednávat, jakože radši zpátky k Amíkovi, anebo zůstat na cestě a žrát trávu, protože právě cestou z pastviny do stáje mívají chudáčkové koníčkové největší hlad. Ale ona byla hrubá a nesmlouvaná a nepomáhalo ani moje ublížené očičko, a když mi přinesla ve stáji řízky, tak jsem si na sežrání vyhradil půl hodiny. A ona že nevadí, že mezitím vykydá bednu, ve které jsou věci na ohrady, a až pak mi nasypala oves a vojtěšku s olejem. A že za dvě hodiny vyrazíme ven.

     Dvě hodiny sám ve stáji!
     Peklo.

     Tak jsem na ni volal. A připomínal jsem se pokaždé, když šla kolem. Nakonec dvě hodiny uplynuly, takže si narazila na hlavu přilbu a natáhla chapsy, načež zůstala stát v nepochopení, a to jak to. že na sobě ještě nemám sedlo a uzdečku. A než si mozkové pochody urovnala do přijatelné dimenze, a to že asi nejspíš proto, že se mě neráčila nauzdit a osedlat, uběhlo pět minut čistého času. Pět minut bez Amíka, což se rovná hodině nekonečna!

     Navíc když na mě dávala sedlo, všimla si, že mám bebí na břiše, a že máme dost času a že mi to pořádně vyčistí, protože jsem si ho rozkopal kvůli mouchám. A když na mě vyběhla s betadinou, na mou bílou duši jsem si myslel, že je po mně.

     A to jsem netušil, co se bude dít venku, protože venku foukalo, a to fakt že hodně, stromy se ohýbaly k zemi a nebylo slyšet vlastního frknutí. Služka usoudila, že v tomhle mouchy nemají šanci, takže nechala mou masku doma, a tím to definitivně zabila, protože ve větru všechno žere Finy, a pokud do toho ještě usedá hmyz na moje chudinky uši, je vymalováno.

     A tak jsem mlátil hlavou. A třepal ušima. A fest. A všeho jsem se lekal, a když jsem u posledního baráku přidupnul během vteřiny dvakrát, vyhrožovala, že mě zmlátí. No to by si mohla zkusit, notabene dneska!

     Původně se mnou chtěla cválat, protože nic jiného než military anebo soutěž v honebním skákání se na srpen nerýsuje, ale riziko, že se do stáje vrátíme každý sám, bylo příliš vysoké. A tak jsem klusal, jako trubka. A doklusali jsme k hoře, kde jsme kousek cválali, a pak klusem podél hory, kde žralo Finy naprosto nejvíc všechno, včetně kamínků, trávy, ptáků a extra nebezpečných motýlků bělásků (bacha na ně). Služka pár minut koketovala s myšlenkou dojet do dostihovky, ale poslední bělásek jí to vymluvil, a tak jsme zamířili šplhat, tentokrát v co nejpomalejším klusu, jakože dechovka.

     Nahoře mě nechala zacválat a málem se jí to vymstilo, protože rezavý kocour od chatařů nás neslyšel, a služka neměla tušení, jak bude vypadat moje reakce, až se číča zvedne a „někam“ vystřelí. Ale mě dneska kočky nežraly, protože důležitější bylo sledovat pařez před námi, ten žral Finy naprosto zásadně.

     Cesta dolů znovu peklo, protože ve spleti houštin nefoukalo a mouchy a hovada měly pré. U kolejí jsme stejně jako v úterý potkali zmiji, a služka měla pravdu, nebyla mrtvá, protože i dnes se honem plazila schovat, a nejhorší byl poslední (čtvrtý) brod, protože tam jsem centimetr nad hladinou vody dobré dvě minuty váhal, jestli mě to sežere anebo ne.

     Nesežralo. Služka měla výjimečně pravdu. Ale to ji neomlouvá!

     Váš chudáček koníček

P1460337




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: