čtvrtek 26. července 2012

     Drama, opět.
     Ale tentokrát jsme v něm byli naprosto nevinně!

     Počasí samozřejmě vtipkovalo, a to od samého rána. Jelikož služka včera hekticky uklidila seno do stáje, tak přesně dle zákonů schválnosti od rána pražilo sluníčko, aby měla vztek, že už ho mohla mít usušené. A hodinu před plánovaným odchodem za námi počalo pršet, přesně tak, jak zobrazoval internetový radar.

     Ale to mají za to, že nás nutí makat, v tak nelidských podmínkách!

     Přišly pro nás Iva s Anetkou, neboť služka mezitím zkoumala ohradu na Amíkově zimní louce, protože světe div se, u bažantnice došla voda. Nechápu, čemu se dvounozí diví, protože voda přece musí dojít den před plánovaným přestěhováním, to by jinak přece vůbec nešlo, a tak bylo dohodnuto, že již dnes budeme nocovat na opačné straně údolí.

     Což nemá chybu, protože tam je jetel a tráva vysoká metr dvacet, což v služce vyvolalo úpění, jestli by nebylo lepší dát to posekat a usušit. Inu, péče se vyplatila, protože i tam po celou dobu naší nepřítomnosti běžel ohradník a probíhaly kontroly plotu, aby tráva byla před nájezdy cizích chráněná, co nejvíce to jde.

     Ale pod sedlo jsme museli, bohužel. Jízdárna stále ještě není to pravé ořechové, jak konstatovala suše služka, takže jsme vyrazili na louku, zaklusat po té posekané části. A ejhle, zjistilo se, že to není ani tak posekané, jako spíš rozježděné, a dokonce víme, kým.

     A protože majitelka Amíka byla od pohledu společensky unavená, musel se mnou i Amík, aby také něco dělal. Jaká to úleva, nemuset do práce sám! Akorát že když si na něho sedla Iva, aby mu prý osvěžila základní jízdárenskou práci a nenápadně ho požádala i o zapojení hřbetu (což bylo velmi naivní, po takové prodlevě), naznačil Amík, že ho srdce táhne k naprosto jinému tempu a druhu práce. A protože jeho utíkací manýry byly silnější a silnější, rozhodla služka, že zítra nám oběma vypustí ventilky, dlouhým cváláním.

     Jako my bychom radši kratší a na plné pecky, ale zase lepší něco než nic. A nejtrapnější je, že dnes k tomu byla naprosto excelentní příležitost! Protože během klusání ve vysekané/vyježděné stopě, vjela na louku čtyřkolka se dvěma řidiči, a my jsme se samozřejmě rozběhli, s holčičkami v sedlech. A mastili jsme od toho pryč, protože tohle žralo nejen Amíky a Finy, ale i Nory a Švédy, a služka si v duchu děkovala za výcvik na lonži, protože ona malým dětem servíruje cvalové pasáže prakticky od chvíle, co jsou schopny udržet rovnováhu v klusu, právě pro tyhle případy (aby je přechod z klusu do cvalu a opačně nepřekvapil a uměly se aspoň zaklonit, když už nic jiného).

     Služka za námi neutíkala, zůstaly s Ivou ve vchodu louky, aby když tak zabrzdily nás, kdyby děti popadaly, a když jsme se uklidnili a za mohutné nápovědy ze strany služky a Ivy jsme přešli do kroku, vjela čtyřkolka mezi nás natvrdo.

     A bylo veselo. Protože služka s Ivou neviděly, co se děje na konci louky, protože jim výhled zakrývalo křoví, a když jsme pak konečně k nim dvěma přiklusali blíž, žalovala Anetka na jednoho z kluků, protože do mě se čtyřkolkou záměrně najížděl. A než služka s Ivou vymyslely účinnou defenzivu, čtyřkolka byla fuč, a my mohli jít konečně domů. A do vody! Protože voda v dnešním počasí byla velmi fajn.

     A opravdu nás po večeři odvedli nahoru, na Amíkovu zimní louku. Po přívalových deštích je tam tolik trávy, že v ní nejsem pomalu vidět, a služka hlasitě naříká, že zase budeme mít panděra až na zem.

     A to snad vadí?

     Váš chudáček koníček

P1460409

P1460410




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: