neděle 29. července 2012

     Volno.
     Jakože zase.

     Opravdu!
     A tentokrát jsme ho měli oba, což bylo úplně ze všeho nejvíc nej.

     Ráno zase změna, tohle je fakt hrůza a děs, protože tentokrát nás svou návštěvou poctila Iva. My jsme zevlovali poblíž vchodu, takže proběhlo uvítání (jakože my radostně vítali kýble), ale když mě Iva zavedla do mé žrací ohrádky, ve které jsem žral celou zimu a kousek jara, odmítl jsem spolupracovat a že nežeru, protože se tam sám bojím.

     Iva naštěstí pochopila závažnost situace a v ohrádce počkala spolu se mnou, abych tam nebyl sám, a tak jsem tedy snídani benevolentně pozřel.

     No a celý den čistě v naší režii. Žádné rušení od dvounohých, to až večer, když večeře servírovala majitelka Amíka.

     Věřím, že dnešní model půjde dvounohým coby příklad. Už je načase, aby začali plně chápat potřeby chudáčků koníčků!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: