pondělí 30. července 2012

     A je po volnu.
     Přitom to vypadalo relativně nadějně, protože služka dlouho váhala, jestli mi nepřidat ještě jeden den nicnedělání. Moc rád bych znal konkrétní důvod, který ji k tak šerednému rozhodnutí nasměroval.

     A museli jsme pod sedlo, naštěstí oba dva. Přišly pro nás Iva s Adélkou, a i když bylo od začátku jasné, o co hnusného jim jde, nechali jsme se bez odboje odlovit, protože jsme hodní kluci.

     Hlavně já.

     Já nejvíc! Protože já důmyslně a účelně zakrýval fakt, že mám oteklé oko, a to z prozaického důvodu: aby se mi v něm nikdo a nic nešťouralo. Protože co jiného dvounohé tyrany baví víc, než se šťourat v očičku chudáčka koníčka?
A vedl jsem si skvěle, mé lehce pootevřené očičko nebylo zmerčeno a byl jsem sám se sebou velmi spokojen. Tedy do chvíle, než přijela služka, protože té stačily asi dvě sekundy, a všechno bylo absolutně v řiti. Ona to oko zpozorovala, i když jsem k ní stál zadkem! A samozřejmě se mi po něm hned začala sápat, a protože lékárnička, taková ta pastvinová, byla tou dobou ještě u bažantnice, tak dala vařit a posléze vychladnout vodu, že mi očičko vypláchne aspoň takhle.

     A asi nemusím dodávat, jak je voda nepříjemná, na rozdíl od Ophtalu. A to i když byla teplá, takže když se mi snažila vrazit injekční stříkačku do očička, málem jsem umřel. Vypláchla mi v něm úplně všechno, včetně všech víček, a že prý jestli tam něco bylo, tak už je to určitě pryč.

     Přitom to byl můj bordel, v mém očičku. Do mého majetku by mi vůbec neměla zasahovat!

     Faktem je, že po práci mi šlo oko otevřít trošku víc než předtím, ale tím, že mi do něho natlačila oční mastičku, jsem slzel mastnotu a vypadal jsem jako blbec, když mi po práci sundali masku, protože jsem byl upatlaný echt.

     Ale prý lepší slzet vodu a mast, než hnis, protože být výtok barevného rázu, poštvala by na mě doktora, a nemusím dodávat, co všechno děsivého a bolestivého doktoři dělají.

     Navíc by se mi určitě dívali i na nožičku, což je úplně ta největší bolest.

     Ale určité výhody jsem měl, během jízdárenské práce. Na začátku jsem povozil Frosta, pro kterého to byla první jízda „sólo“, a byla to psina, protože čím dál jsem byl od služky, tím lépe šlo žrát. Frost sice zkoušel promlouvat mi do duše, jakože „nežer!“ a ukazoval mi rukou, že mám jít za Amíkem, ale mně to bylo absolutně ukradené, protože okusování bodláku bylo v daném momentu důležitější. Tedy než se služka zvedla a namířila si to ke mně, protože to už zavánělo něčím velmi ošklivým, takže jsem raději zařadil dvojku a pokusil se Amíka nenápadně dostihnout. Frost kupodivu klusovou vsuvku useděl, akorát že služka už si pak zpátky sednout nešla a pohybovala se v mé přítomnosti, což bylo trapné.

     S Adélkou jsem posléze obklusal pár koleček a tím pro mě práce skončila, protože služka mi chtěla ještě dopřát oraz. A to se cení, protože Amík dnes skákal, a nebýt já chudáčkem unaveným koníčkem, nejspíš bych musel skákat také, protože jak prohlásila služka, čert ví, jak dlouho bude jízdárna způsobilá.

     Osobně doufám, že moc dlouho ne.

     Váš chudáček koníček

P1460495

P1460527




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: