sobota 11. srpna 2012

     Naděje se mísila s beznadějí od samého rána.

     Protože když se v půl deváté služka s Ivou dověděly, že slíbená doprava nedorazí, protože právě uvařila auto a že by bylo zbytečné riziko pokoušet štěstěnu s načatým motorem, vypadalo to, že fakt nikam nepojedeme. A nemusím asi dodávat, jak rádi bychom nikam nejeli, stejně jako služka, které se do deště a lezavého chladna také úplně nechtělo.

     Bohužel Iva s návrhem „jdeme domů“ nesouhlasila, a že počkáme, jestli organizátorka závodů bude úspěšná s požádáním jiné soupravy, a tak se hodinu a půl čekalo, jestli někdo fakt přijede.

     A přijel, opravdu. Náhradní dopravce Ivu ve štychu nenechal, a přestože bylo krajně nepravděpodobné, že Iva první soutěž stihne, stejně nás naložili a odvezli. A byl to docela cvrkot, protože nakládka nás a věcí trvala necelé čtyři minuty, což je historický rekord v tabulkách lidské zpomalenosti.

     První soutěž byla pasé, protože jsme přijeli těsně před startem posledního účastníka, a protože bylo nutné si jít prohlédnout kurz, zlomily služka s Ivou další rekord, a to když nás i sebe hekticky nastrojily. A honem na prohlídku, která byla nemálo vtipná, protože soutěže v honebním skákání nebývají na kolbišti 100*100 metrů, takže rozlehlá louka do kopce/z kopce je viditelně netěšila, notabene když neměly mapku. Ale podařilo se jim plánek uzmout trenérce, která na závody dorazila s Béruš a Megy, a jako tuhle skutečnost jsem fakt nemohl rozdýchat.

     Protože prostě Béruš je Béruš. A pranic mě nezajímalo, že služka má časové manko, protože už se startovalo a ona ještě pořád bloudila, co se týče kurzu, stejně jako že musíme honem opracovat. A nechtěl jsem jít od Béruš a bránil jsem, a bylo mi naprosto ukradené, že Amík odchází pryč, což konsternovalo kompletní lidskou osádku.

P1460697

     Chaos a panika se na výsledku v první soutěži podepsaly citelně, protože jak se všechno honilo na poslední chvíli, nestíhaly si služka s Ivou ani utírat nos. Kurz byl extrémně těžký na zapamatování, což se vymstilo hlavně Ivě, protože ve zmatku stihla jednu z překážek minout dřív, než se Amík pořádně rozběhl, a časová ztráta jí bohužel zajistila elim, protože než se našli, bylo už pozdě. Béruš se Štěpánkou sice nebloudili, ale striktně se drželi mého musteru a dvěma překážkám, které jasně žraly nožičky, se preventivně vyhnuli. Což chválím, protože mně služka nedovolila samostatně přemýšlet ani vteřinu, a přestože jsem v první soutěži k šestce nechtěl ani omylem, donutila mě i přes solidní zabrejkování, které nás stálo cenné vteřiny i body, protože jsem ťuknul do praporku. Vypadlo z toho nakonec třetí místo, ale jak věcně konstatovala služka, předvedení žádná sláva, protože jediné, co mě zajímalo, bylo, jak jí bleskově vzít čáru za Béruš.

     Bohužel trenérka jak Megy, která v první soutěži vycucla úžasné druhé místo, tak i Béruš naložila a odvezla, a já osiřel.

     V Derby jsem startoval pouze já, Amík měl již volno. Ohledně kurzu už si služka celkem jistá byla, což bylo fajn, protože jsem mohl plynule utíkat. Jako měli jsme několik zásadních neshod, včetně akce „balíky sena“, kdy jsem zaměřoval a počítal s velkým balíkem, zatímco mě služka panicky tahala k malému, výsledkem čehož bylo škrtnutí, které služku málem katapultovalo ze sedla, ale vesměs jsme spolupracovali.

P1460689

     A že ona spáchala školáckou chybu při nájezdu na oxer, to fakt není můj problém. Vlastně by mi měla být vděčná, že jsem sakra úzkou a zákeřnou desítku skočil bez přemýšlení, a ne držkovat, že kvůli oxeru je místo žluté mašle „jen“ modrá.

     Ale tak hezky jsme se proběhli, to je pravda. Tohle mě baví, protože v parkuru dlouhé rovné linie nehrozí, a když je možnost na dvou stech metrech zrychlit na 500, jsem nemálo nadšen.

     Akorát ještě kdybychom mohli utíkat najednou s Amíkem a Béruš, to by bylo teprve něco!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: