neděle 12. srpna 2012

     Zrada.

     Po závodech se přece chodí na vycházku! A to do přírody, hezky vyklusat, vstřebat nahromaděnou kyselinu mléčnou, uvolnit se a těšit se na nadcházející volno.

     Tudíž mi opravdu má bílá hlava nebere, kde a jak se ve služce vyloupla jízdárna. A navíc já sám, bez Amíka!

     A pranic mě nezajímá, že jsem celou tu hodinu vozil na hřbetě lehké dítě, jehož úkol zněl občas zaklusat, ale víceméně krokem, pokud možno svižně. Jízdárna je prostě jízdárna, a to i kdybych žádnou hmotnost nenosil. Prostě sprostá zrada!

     A zatímco jsme se s Anetkou nudili, služka s Ivou vyměřovaly drezurní obdélník, což nemá smysl komentovat. Ivě se totiž účast v crossu nemálo zalíbila, navíc sklidila od trenérky pochvalu, že s ní Amík soutěž odskákal v pěkném pravidelném tempu. A že bychom tedy sobotní military mohli jít oba dva.

     Jak jako oba dva?

     To není fér! Protože služka měla military coby náhradní program, kdyby nevyšlo derby, protože jak správně poznamenala, v military je to nejvíc o náhodě, jak hodně se (ne)podaří zajet drezura. Protivná a nudná drezura! A místo aby obě uznaly, že investovat startovné do soutěže, kde je potopí hned první disciplína, je jasná hloupost, tak to chtějí risknout. Že to prostě nějak dopadne.

     Nechápu to.

     Co si myslí, že za ten týden natrénují? Přechody sice děláme, ale na oválu, takže rovná stěna a vyjíždění rohů je pro nás sprosté slovo, a jestli si služka myslí, že během tří dnů objeví recept, jak udělat, abych při pobrání otěží automaticky nezačal pospíchat, tak to se šeredně plete.

     Je blbá.
     Nemám ji rád a drezuru také. A mrkev a švestky to fakt nenapraví!

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: