středa 22. srpna 2012

     Středa, trapné jízdárny je třeba.
     A nenaděláte s tím vůbec, ale vůbec nic.
     A to i ve vedrech.

     Na druhou stranu faktem je, že jsme se konečně dočkali slavnostního zbourání drezurního obdélníku. Aneb jak velmi hlasitě prohlásila služka, minimálně půl roku nám nic podobného nehrozí. A vypadala u toho velmi věrohodně, když smotávala hraniční provázky a nadávala, že čím víc se doma drezura trénuje, že tím horší jsou venku výsledky, a že už nikdy tolik drezuře nedá, po mém děsivém výkonu v rámci military.

     No jo, furt. Jak kdyby nestačilo, že mi to opakuje každý den. Jako kdybych já mohl za to, že na krátké stěně mě strašily dvě malé děti, a že jsem ani nemohl jít na otěži, protože bylo nutné situaci náležitě monitorovat. A to s hlavou na kolmici zkrátka a jednoduše nejde!

     Prostě mám těžký život.

     Aspoň že dneska jezdily jen děti, protože s nimi je to pokaždé brnkačka. A já to na plné čáře vyhrál, co se týče práce, protože v sobotu asi zase budu muset na závody, takže jsem po Adélčině výkonu byl odstaven a volno po zbytek výuky.

     Nicméně sobota vůbec pozitivně nevypadá. Měl bych s tím začít urychleně něco dělat, protože služka to s účastí už fakt přehání.

     Váš chudáček koníček




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: