pátek 24. srpna 2012

     Pakliže mám velmi rád čtvrtky, tedy ty předzávodní, tak neméně stejně nemám rád pátky, ty předzávodní.

     Služka při nich trpívá divnými psychickými výkyvy, jako třeba že se snaží skákat nebo tak podobně, a nemusím asi dodávat, jaká traumata její sadismus vyvolává ve mně.

     Na jízdárnu jsme naštěstí byli povoláni všichni, tedy i Amík, což byla obrovská úleva z mé strany. Přece jen, Amík zítra nikam nejede, takže hrozilo, že on nebude na jízdárnu muset, ale naštěstí je Iva moudré a chápavé děvče a nikam mi ho neodvelela.

     Byť rosničky vyhrožovaly, že se prudce ochladí, my nic podobného nezaregistrovali, protože vedro a dusno bylo i dnes. Nejvíc vtipná byla samozřejmě služka, která se snažila nejen nepřijít pozdě, ale i nepřijít poslední, a její vítězný jásot nad prázdnou stájí jsme během pěti minut anulovali, protože my už tou dobou byli s Ivou na cestě z pastviny.

     A ke služčinu údivu jsem měl všechny čtyři podkovy a na sobě žádné bebí, což těsně před závody nebývá vždy podmínkou, a hlavně jak zapršelo, tak jsem působil bíle. Ale ani tento fakt služce nezabránil ve vůbec nejtrapnějším rituálu, který na mně před závody páchá, a to že mi umyla ocas. Že prý když už mám jen tři chlupy, tak ať aspoň mají jakože objem, po aplikaci šamponu, a úplně nejhorší je, když pak hlasitě vzdychá „to je ale krásnej ocas!“ a nutí všechny, aby si sáhli a přivoněli.

     Je blbá.

     Samozřejmě jsem si patřičně vědom, že špínový odboj v poslední době flákám, měl bych se nad sebou hluboce zamyslet. A to hlavně proto, že právě služka mi navečer kladla na srdce, abych se do rána nezrakvil a nezasral (ano, přesně takhle to řekla!), protože jí na Plzni hodně záleží, neboť po startu na prostorném kolbišti touží již několik let.

     Mno, uvidíme.

     Každopádně jízdárna byla vopruz. Zatímco Iva buzerovala děti, služka se snažila postavit banálně jednoduchý kurz, který viděla na internetu, a já byl samozřejmě nebožák, který ho musel prubnout. Ale skákal jsem moc hezky, a protože jsem se rozběhal a začal jsem být až moc hrrr, usoudila služka, že není nutné riskovat karambol, a že toho radši necháme.

     Jestli mám něco extra rád, tak právě situace „radši toho necháme“, protože služka je v tomhle směru z normálu vybočující (mezi dvounožci se tomu říká „srab“). A samozřejmě z toho káplo pohov a volno, což nemělo chybu.

     Akorát tedy nesmět během volna žrát, to se mě hluboce dotklo. Služka se v rohu jízdárny vybavovala s pánem, který míval s koňmi co do činění, zatímco já se hladově natahoval po větvičce, když už mi nedovolila sehnout hlavu a trhat trávu. A trubka se mi ještě smála, když jsem centimetr před kořistí marně šolíchal pyskem, protože jsem prostě a jednoduše nedosáhl.

     Mám těžký život.

     Mezitím skákala i Iva s Amíkem a podařilo se jí ukázat efektivní záchodový sed a tempo „spí už hračky“ přesně v momentě, kdy kolem jela trenérka. Ale za to může služka! Protože to ona měla trénovat a ne se vykecávat s pánem zády k Ivě.

     Já bych ji ihned kárně potrestal a požadoval bych omluvu Ivě.

     Váš chudáček koníček

P1460908

P1460909




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: