sobota 25. srpna 2012

     První povinností, kterou jsem ráno musel důsledně dodržet, bylo posrat si včera umytý ocas.
     To proto, aby si služka laskavě uvědomila nedozírně obsáhlou hladinu mého stresu.

     A veselo bylo od samého rána, kdy pro nás služka s Ivou přišly a zjistily, že ohradník stávkuje a že lanko ve vchodu je přetržené a spojené metodou „drží na heslo“. Kdo je autorem renovace, o tom lze pouze spekulovat, a služčino nadšení, že to hned po závodech bude muset opravit, aby mohla odjet do pracovního procesu, nemělo mezí.

     Do stáje se mnou šel Amík, jak si vyžádala jeho majitelka (že prý půjde jezdit), a to byla největší sranda, protože on si myslel, že také někam jede a stresoval víc než já, takže Iva nestíhala lopatu uklízet, jak musela neustále pobíhat sem a tam s hovnem (takhle to prohlásila vulgární služka).

     Když přijel vlek, pojal jsem podezření, že je něco špatně, ale jelikož služka měla u sebe tušírku, neriskoval jsem a bojkot jsem si schoval na jindy. Nastoupil jsem ihned a pak jsem již jen bezmocně volal na Amíka, aby mě v tom nenechával, zatímco on volal ze stáje, abych ho neopouštěl, a Frost se nám posmíval, že jsme buzničky.

     Samozřejmě vím, že ho navedla služka, takže to ponechám bez komentáře.

408278_521230267894102_842059127_n

     Obří prostorné a služkou vysněné kolbiště v Plzni se stalo největším šokem dne. Místo plánovaného „to se bude Finovi líbit, protože tam bude moci utíkat na plné kule“ se služka chtěla jít po prohlídce parkuru pověsit na štajgr (sisál zapomněla ve stáji), protože původní povrch majitelé objektu zavezli pískem, a to tak nešťastně, že byl hluboký jako čerstvá oračka. Bez válcování, bez vlhčení, prostě prostorná písečná duna, ve které se nejenže nedalo utíkat, ale ani skákat, takže jsem po každém prvním skoku, o který jsem se vždy praštil, jak mi hluboko nedovolilo se pořádně odrazit, zkracoval cvalové a chodil co nejblíže pod skok to šlo.

     A také to podle toho vypadalo. Služka se ze všech sil snažila o co nejdelší nájezdy, abych mohl počítat a aspoň se pokusit o potřebnou rychlost, a naštěstí stavitel postavil naprosto primitivní parkury, takže v první soutěži se nám podařilo urvat fialovou mašli i v poli šedesáti účastníků. Nemluvě o faktu, že služku zapomněli číst, takže marně čekala na „ještě dva koně, takže zacváláme“, a k opracovacímu zacválání došlo, až když jsme pospíchali na start, kdy služka kvůli časové tísni zdravila rozhodčí také během cvalu (na videu je zpomalení, což není nic jiného, než pozdrav).

     Má druhá soutěž měla totožný začátek jako první. O první oxer jsem se praštil, takže jsem honem přehodnotil taktiku a že tedy budu chodit pod skok, akorát že na čtvrté překážce s perfektním diagonálním a dlouhým nájezdem jsem odskočil tak, jak jsem zvyklý, a bidlo se poroučelo dolů, protože přes oxer jsem se z hluboka už dostatečně odrazit nedokázal.

     Ale tak snažil jsem se. A služka to nepřestávala opakovat, že to byl z mé strany heroický výkon, protože jsem malý a drobný, a že pokud s tím povrchem pořadatelé nic neudělají, že už sem nikdy nepřijedeme.

     Nešlo by zařídit, aby všechna kolbiště v západních Čechách byla zavezena pískem z Plzně?
     Velmi bych to ocenil.

     Během nakládání jsem vyjednával, ale asi jen dvě vteřiny, protože služka měla v ruce tušírku hned od začátku. Někdo by jí měl tenhle divný móres rozmluvit, protože na podobné novoty jsem už fakt starý.

     Nicméně největší radost služka neměla z mašle, ba ani z mého intenzivního snažení se v druhé soutěži, nýbrž z faktu, že jsem vyžral do posledního zrna, protože čekala, že budu unavený a na večeři se vybodnu, stejně jako jsem se nedotknul nasekané trávy v síti pověšené ve vleku.

     Je fakt divná.

    Váš chudáček koníček

P1560281




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: