středa 29. srpna 2012

     Poštvali na nás kováře.
     Tedy hlavně na mě.

     Jako kdo to kdy viděl, aby si služka zděšeně na prstech spočítala, že včera vypršel termín překování, a podařilo se jí nazítří se dovolat, po večerním neúspěchu? A co hlavně, aby kovář za necelé tři hodiny fakt přijel a měl zpoždění pouze hodinu a půl?

     Radši nevědět. Je to krajně podezřelé. Notabene když to nebylo urgentní, protože už se blíží podzim a rohovina odrůstá pomalu, takže na mých kopytech ani po šesti týdnech nebylo poznat, že už jedou přes limit. Čert ví, co kovářovi služka napovídala, stejně jako čerti ví, co mě čeká za pakárny, když to tedy takhle strašně hodně spěchalo.

     Mám těžký život.

     Během kování jsem dával najevo svůj názor, protože manipulovat s mou zadní nožičkou je velmi ošemetné, přestože kovářova machinace zdaleka nebolí tolik, jako když se na chudinku nožičku zdlouhavě dívá veterinář. Služka mě nepřestávala chválit, co se týče mého výkonu v Plzni, a kovář jí řekl, že jsem srdcař a že je dobře, že zvyšujeme cíle, na získávání zkušeností, načež služka odpověděla, že na mně se zkušenosti získávají velmi dobře.

     A to už je na pováženou, tohle tvrzení. Asi bych se měl krotit a částečně se vrátit k minulým a to velmi úspěšným modelům, kdy jsem dokázal bez mrknutí oka vyštycovat hned první překážku, v obratech zvesela vyhazovat a bezprostředně po doskoku vytrhnout otěž a prudce zabočit směrem k Amíkovi, protože Amík je důležitější než nějaký trapný parkur.

     Ona už si nepamatuje, jak rychle dokážu v parkuru změnit názor?

     Nicméně nejdůležitější je, že jsem kování přežil.

     Horší však bylo všechno, co nastalo po něm. Já s novými podkovami pod sedlo nechodím, protože u mě je nutné si změnu úhlu vyšlápnout pomalu, ale Amík coby bosý žádná omezení nemá. A tak se služka s Ivou dohodly, že se půjdou najíst a Amíka poté Iva vezme pod sedlo, spolu s dětmi.

     Takže peklo. Protože kdo zůstal ve stáji sám a opuštěn?
     Já.
     A kdo MUSEL rozlámat štrajcpán prkno, když zpanikařil, že mu Amík odchází úplně pryč?
     Ano, také já.

     Bohužel můj zoufalý pokus o zachování vlastní existence nejenže nebyl ze strany dvounohých pochopen, ale dokonce byl hned v základu skoro krvavě potlačen, a co ještě hůř, Iva na mě žalovala služce.

     A žalovat se nemá, protože žalují jenom srabi!

     Váš chudáček koníček  

P1460913




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: