sobota 1. září 2012

     Já to slyšel!

     Jakože úplně všechno, co slizka služka včera diktovala Ivě ohledně následujících třech dnů, kdy bude trubka mimo dosah. Jakože aby to tady bez její milosti služky klapalo (jako kdyby to bez ní klapat nemohlo nebo tak něco). Už to s tou důležitostí a sekýrováním fakt přehání a divím se Ivě, že to služce toleruje. Já bych takhle benevolentní v žádném případě nebyl!

     Tím pádem jsem od samého rána byl v ohrožení života, v očekávání nejhoršího. První peklo nastalo, když mi majitelka Amíka ukradla Amíka, protože být nahoře sám a opuštěn je pro mou bílou duši velmi traumatizující, a to i přesto, že pode mnou je stádo, které na mé útrpné volání odpovídá a drží se mnou basu, co se týče kolektivního kvílení (trapná služka tomhle konkrétnímu zvuku přezdívá „zpěv velryb“).

     Akorát že mi to vůbec k ničemu nebylo, protože Amík se vrátil až za dvě hodiny, a co ještě hůř, v očekávání zůstávala hrozba ze strany Ivy a její zahřívací práce, po třech dnech absolutního, božského a úžasného volna. Jakože zaklusat na loukách, rozdýchat se a tak, protože zítra bych měl jít kopec, když už je díky čtvrtečním a pátečním lijákům pěkně pružno i na lípě.

     Jen kdyby Iva dorazila za světla, že ano. Protože i dnes stál při mě Stvořitel! Iva coby záskok přijela z výletu extrémně pozdě, a když přiklusala s večeří, mohl jsem jí bez následků nadávat, že jde pozdě, protože práce pod sedlem už nehrozila. Paráda!

     Tomu říkám pěkný den.

     A co hlavně, Iva zapomněla zavřít vršek. Služka jí říkala, že když přestane lít, tak se třetí terasa znovu uzavře, abychom přebrali rostlinou džungli na největší louce. Říkám to nerad, ale Ivu mám asi rád.

     Váš chudáček koníček

P1470020




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: