neděle 16. září 2012

     To není fér.
     Proč já musím na vycházku, vstřebávat kyselinu mléčnou, a Amík ne?
     To je nespravedlnost!

     Chci taky takovou majitelku, která se radši bude opalovat na sluníčku. Proč zrovna já musím mít služku? Která si klidně přiběhne navečer, tedy v době, kdy už by se mohla podávat večeře a kdy to už-už vypadá, že z práce nic nebude, protože co nevidět zapadne slunce?

     Mám fakt těžký život.

     A když musím pod sedlo sám a opuštěn, tak tuplem. Jako kdybych stresů neměl málo! A to jsem první šok prodělal hned cestou z pastviny, kdy jsem řval na Amíka, že ho nechci opouštět, a v návalu emocí jsem se pokoušel sežrat půl křoví vedle cestičky, za což jsem od služky vyfasoval napomenutí. Je fakt úplně blbá! To se dělá, bušit směšnou pěstičkou hladové chudáčky koníčky?

     Plus hromada keců, jak už ji s tím hektickým žraním přírody štvu, protože ohlávka a vodítko neznamenají, že je svačina a volný pohyb od listu k listu, a že jestli s tím nepřestanu, budu nosit cestou na pastvinu či z ní náhubek.

     Chápete tu nespravedlnost? Já trpím a ona si na mě chladí žáhu!

     Navíc si holčička neuvědomila, že jak teď byly pořád závody, o víkendu, a nechodily se kondiční práce, abychom nebyli utavení, takže už logicky nemůžu umět být v přírodě sám. A když jsem hned u prvního stínu přidupnul a chtěl utéct na pastvinu za Amíkem, vyhrožovala mi obrácením biče (jako že mě zmlátí rukojetí), a zachránilo mě malé dítě, které začalo za živým a vysokým plotem vřeštět „koník! Koníček!“, z čehož jsem málem odskočil do soukromého dostihu. Hlavně mi dítě nic nepřineslo, žádné jabko či chleba, což mě lehce konsternovalo, pomalu víc než hrozby bičem.

     Hodinová vycházka byla jedna noční můra vedle druhé. Předně chodci jdoucí po kolejích, protože po kolejích přece jezdí vlaky, nikoliv lidé, což jsem prostě MUSEL řešit. A pak řeka, protože já přece neumím chodit přes vodu, a co ještě hůř, musel jsem v ní čtvrt hodiny stát jako trubka a trpět, než sadistická stvůra v mém sedle usoudila, že tedy můžeme jít zpátky do stáje.

     Jít! Zrovna když já chtěl utíkat ze všech sil. Aspoň že klus mi dovolila.

     A večeři jsem radši sežral, úplně celou, aby ji nenapadlo mě zdržovat od návratu k Amíkovi. Přece jenom nervy mám jenom jedny!

     Váš chudáček koníček 

16092012808




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: