pondělí 17. září 2012

     Chvála stvořiteli za existenci volna.

     A pozávodního volna tuplem, protože právě dnes počasí vyrukovalo s teplotami, za které by se nemusely stydět letní prázdniny, což by na tradiční pondělní jízdárně byl pořádný, ale opravdu pořádný vopruz.

     Který se naštěstí nekonal, protože jsme z pastviny nemuseli vytáhnout ani jednu chudinku nožičku.

     A dozrála pastvinová jablka, konečně, taková ta červená a sladká, která jsou od nás odříznutá elektrickým lankem, které chrání seno. Což je trapné, protože takhle jsme závislí na benevolenci dvounožců, ale zase faktem je, že málokterý odejde, aniž by nevěnoval jablkům aspoň pozornost, když už nic jiného. A jak majitelka Amíka ráno, tak i služka večer buď stromem zatřesou, nebo aspoň sesbírají padavčata a servírují nám je hned a čestvé.

     A tak to má být.

     A ani nám nevadí, že na nás služka fascinovaně zírá, když jablko rozkousneme jediným pohybem a poté labužnicky mlaskáme. Dokonce je u toho zticha a nekomentuje nám to, přestože zrovna ona vždycky komentuje úplně všechno.

     Zkoušeli jsme s Amíkem služce taktně naznačit, že by vůbec nebylo od věci nám otevřít poslední pastvinu, a to i když momentálně neprší, ale tvářila se, že absolutně nechápe, o co jde. Je blbá.

     Ale na to už jsem přišel dávno.

     Váš chudáček koníček 




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: