pátek 21. září 2012

     Zrada.
     Lýtko nezabralo, pod sedlo jsem musel.
     A sám!

     A kdyby jenom to, protože dramat jsme dnes prodělali několik, a služka se mi tudíž opravdu nemůže divit, že jsem byl – jak ona prohlásila – vymagořený až na půdu. Pro Amíka si totiž odpoledne přišla jeho majitelka, že spolu půjdou na vycházku, a mně se silně nelíbilo, že bych měl na pastvině zůstat sám a opuštěn. A přestože služka záměrně u všech vchodů vyrobila dvojitý průchod, aby šlo jednoho z nás šoupnout do mezivchodu, zavřít první vchod, a poté otevřít druhý, vyjít a zavřít, tedy bez rizika, že chudák separovaný na pastvině se někudy protáhne a uteče, u majitelky Amíka se i služčino opatření minulo účinkem.

     Protože já jí zdrhnul.

     Prostě jsem šikovný kluk, tak to je. A když jsem byl znovu u Amíka, začal jsem se spokojeně pást a že s ním půjdu dolů do stáje, ale s tím nesouhlasila Amíkova majitelka, a že mě šoupne zpátky do ohrady. Akorát že jakmile se ke mně přiblížila, zdrhnul jsem jí znovu, tentokrát nahoru, a protože Amík na cestě nechtěl zůstat sám, přidal se ke mně. Na vysvobození mu stačil jediný pokus, koneckonců již osvědčený, protože přesně takhle vzal čáru před časem u bažantnice, když služka šla se mnou jinudy, a hurá, byli jsme volní oba.

     A ocasy nahoru a tradá, vyběhat se. Spolu s majitelkou Amíka jsme se vesele pohonili o terasu výš a posléze jsme zamířili úplně nahoru, kde jsme však bohužel byli odloveni tamějšími slečnami, bez kterých by nás majitelka Amíka nejspíš naháněla až do temné noci. Akorát že pak mě nekompromisně vrátili do ohrady a Amíka odvedli dolů, takže jsem tam nešťastně běhal a řval, a když jsem pak viděl služku, že jde za mnou po cestě nahoru, volal jsem na ni, ať si pospíší, protože byla fakt děsně pomalá.

     Hlavně že zrovna ona nás do kopce nutí chodit svižně a v tempu, zatímco sama se sprostě plazí a šine!

     A tak jsem ji musel převálcovat, i když dnes si nás chundelatej pejsek nevšímal, protože ohlodával nějakou dobrotu. Prostě když musíte, tak musíte.

     Ve stáji drama, protože tam žádný Amík nebyl. Služka hned začala napouštět vodu, aby nám pak majitelka Amíka nepláchla a nahoru jsem ji nemusel vozit pouze já, a úplně nejhorší bylo, když Amík těsně před mým odchodem přišel a jeho majitelka na mě žalovala. Že jsem zdrhnul a tak různě, přitom to všechno samozřejmě bylo úplně jinak, protože já bojoval o svůj holý bílý život, nic jiného v tom nebylo!

     A ani mě netěšilo, že jdeme cválat. Všude jsem hledal Amíka, volal jsem ho a vůbec jsem nechtěl dopředu, ani na loukách, a tah na branku jsem předvedl, až když jsme mířili směrem domů, akorát že to už služka chtěla jít trapně pomalu.

     Měla by si konečně ujasnit, co vlastně po mně chce!

     Večeře byla bez Amíka nekonečná, a když jsem konečně stanul na prahu pastvinové půdy a Amík čekal u vchodu, byl jsem konečně šťasten.

     Prostě mám těžký život!

     Váš chudáček koníček 

21092012817

21092012818






(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: