neděle 23. září 2012

     Úžasná neděle.

     Bez služky, bez práce, bez prudění. A navíc bylo příjemně, protože nám bylo tak akorát, zatímco hmyzu byla zima, páč během dne nevystrčil ani tykadélko či kusadlo.

     Snídani jsme absolvovali s majitelkou Amíka, tedy bez narušení denního režimu služkou a jejími nesmysly, které zásadně boří stereotypy chudáčků koníčků. Pravdou je, že jsme chodili nenápadně naznačovat k místu, kudy lze přejít na třetí pastvinu, ale nebylo nám vyhověno vůbec nikým. Vsadím se, že za to může trubka služka, protože to ona chudáčkům koníčkům nic nedopřeje!

     Že prý si máme počkat do října. A jestli to podle tohoto modelu půjde dál, tak v říjnu řekne, že máme čekat do listopadu, a mezitím tráva úplně umře a nebudeme mít nic!

     Odpoledne přišla Iva, spolu s maminkou. Byla to ohromná bžunda, protože jsme okamžitě vyrazili maminku patřičně prošacovat, co kdyby u sebe měla něco tuze dobrého? Ještě kdyby nás Iva nechala s návštěvou pohromadě, místo aby se nám do průzkumné akce neustále pletla, protože tím nás zcela určitě o něco tuze dobrého ochudila. A hlavně když Iva s maminkou sbíraly ta výtečná a již už pořádně sladká jablka, která všechna bez výjimky patří nám, přestože si je dvounozí bez dovolení berou domů anebo nám je žerou přímo před očima, to bylo teprve něco.

     A pak nemáme mít traumata!

     Ale tak abych jenom nehanil, něco málo jablek jsme dostali. Na mém názoru, že všechna jablka v okruhu minimálně dvou kilometrů, jsou naše, to sice nic nemění, ale zase lepší něco než drátem do oka (v případě Amíka to platí dvojnásobně).

     Váš chudáček koníček

26092012827




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: