pondělí 1. října 2012

     Poplach, hned po ránu.

     V brzkých ranních hodinách přifuněla za námi majitelka Amíka. Naštěstí s sebou měla kýble se snídaněmi, přestože prioritním bodem její nezvykle časné návštěvy byl fakt, že služce telefonovala trenérka, že dostala hlášení, že na loukách u řeky se volně popásají koně.

     A jestli to prý nejsme my, protože náhoda je blbec.

     Co bychom tam asi tak dělali? Když trapně nemáme kudy zdrhnout? Možná kdyby dvounozí denně ohrady nekontrolovali, tak by šanci na příjemné oživení rutiny navýšili, ale takhle nelze spoléhat ani na lesní zvěř.

     Ale jisté pozitivum tahle událost přinesla, protože služka usoudila, že když už nastal čas migrací hospodářských zvířat za žrádlem, tak by se nám mohlo přilepšit. Akorát že místo aby zvedla zadek a šla nám otevřít třetí pastvinu, tak s Ivou přitáhly žrací bednu a nanosily nám seno. Tak jako je to lepší než nic, to rozhodně ano, ale prostě pastvina je pastvina, protože pohyb po zakázaném území je zajímavější.

     Dočkáme my se někdy?

     Protože už je říjen, já to moc dobře vím!

     A zase je všechno špatně, protože jsme museli na trapnou jízdárnu. Naštěstí služka přijela pozdě, takže pro nás šla s dětmi Iva, a všechno nakonec trvalo děsně dlouho, což je jenom dobře, protože na služku už nezbylo světlo, co se týče ježdění, a tak skákala pouze Iva s Amíkem.

     V tomhle směru mám podzim nesmírně rád.

     Váš chudáček koníček

P1470430

P1470416




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: