čtvrtek 4. října 2012

     Počasí zabodovalo.

     Silný vítr od rána budiž, z něho služka mindráky rozhodně nemívá. Ale bouře, která se přihnala přesně v době, kdy pospíchala do stáje, ta absolutně neměla chybu!

     Už dlouho jsem neviděl, aby pršelo křivě, a hlavně to byla právě služka, která po svém příchodu musela řešit opětovné zaplachtování balíků Amíka, protože na nich nebylo už zcela nic. A stromy padaly, a jak se voda valící se z nebe řítila ve vichřici k zemi, rozprašovala se a napohled to bylo docela i hezké.

     Tedy jak pro koho, protože služce se v tomhle nečasu nahoru jít nechtělo. Jako ona zkusila přijít v pláštěnce, ale nevěřili byste, jak vtipná dokáže být pláštěnka, když duje a fičí vítr, protože pak člověku stačí, aby se ohnul, a rázem ji má úplně celou za krkem. Anebo ho bací přes ksicht, pokud možno tou zrovna zablácenou stranou.

     Navíc se služka zrovna zdvořile nezachovala, protože když přišla, a já za ní radostně přiběhl, udělala na mě s tou hloupou pláštěnku bu-bu-bu. To se ví, že jsem okamžitě odskočil a utekl, protože to jasně žralo Finy, a protože mi během obratu o 180o podjela zadní chudinka nožička, tak bych zítra mohl začít kulhat. Před závody by se to náramně hodilo, o tom není žádný pochyb, a i když pak služka už na sobě ten hlasitě plápolající igelit neměla, stejně jsem odskočil, když mi otevírala žrací ohrádku po zbagrování večeře. Protože to se musí! A běhal jsem a kozloval a kvíkal, a ona mi nadávala, protože je úplně blbá a nechápe, jaké pohnutky k takovým činům chudáčka koníčka vedou.

     Nechápe, protože nechce pochopit!

     A tak jsme s Amíkem stáli u žrací bedny, chroupali seno a sledovali, jak se služka v počtu jeden dvounohý snaží ve vichřici balíky zaplachtovat, a byla to velmi humorná podívaná, protože chvílemi to fakt vypadalo, že se i s plachtou vznese a odletí nám pryč. Což by nebylo úplně dobré, protože měla v kapse jablka. Já to totiž viděl, jak je sebrala, a opravdu nechápu, proč s přidělováním pokaždé tak hrozně otálí. A čím je starší, tím je to s ní horší!

     A pak nás pomlouvala, velmi hlasitě, když byla obejít ohradu a sledovala nás ze všech úhlů. A že prý je náramně zvědavá, jak s těmihle obřími pupky v sobotu budeme skákat.

     A co jako? Jsou to snad naše panděra, ne?

     Váš chudáček koníček

P1470519

P1470526




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: