pátek 5. října 2012

     Život opravdu není fér.

     Od včerejška trvající vydatná dešťová smršť, která se prohnala krajem, nás definitivně odstřihla od naděje, že třeba nikam nepojedeme, když se jedná o závody na trávě.

     Jenomže nás asi opravdu nemá Stvořitel rád!

     A to samé lze napsat o kováři, protože i on nakonec přijel. Zrádce! A přitom to vypadalo, že nedorazí, protože služka pro nás přišla půl hodiny po snídani, a my byli natolik konsternováni její nečekanou přítomností, že jsme zůstali paralyzovaně zírat. A tak ani neměla práci s přesvědčováním Amíka, že jít teď dolů do stáje je to nejlepší řešení, akorát že Amík její zradu pojal naprosto jinak, a tak když nás zaparkovala, usoudil, že se někam jede.

     A nedokázal pochopit, že fakt nikam nejedeme. Služka nás zavřela do boxů a s neustálým připomínáním, že teď má být v práci, nakonec kováři zavolala, jestli jakože fakt dorazí na tu jedenáctou, a on že to nestíhá, ale že až bude vědět, zavolá jí a přijede. A tak nám služka běžela honem nasekat trávu, abychom ve stáji nestáli na suchu, ale ani tohle Amíka nepřesvědčilo, takže stál směrem z boxu ven, hrabal a samozřejmě tlačil obsah střev. A když mu služka vynášela třetí hromadu a já vzápětí také jednu přidal, zamumlala něco ve smyslu, že tím lépe, že se to vynese hned a že to aspoň nebudeme mít na podlaze rozšlapané.

     A že snad kovář přijede co nejdřív.

     Amíka nakonec tráva zlomila, a protože kovář nikde, stihli jsme trávu sežrat téměř celou a ještě i posrat podlahu a rozšlapat to, protože jsme kluci šikovní.

     Hlavně já, samozřejmě, na tohle jsem fakt expert.

     Odpoledne dorazila Iva s dětmi, a když z práce přicházela služka, tak už volal kovář, že tedy vyrážejí. A fakt přijeli. A jako já málem umřel, protože v téhle době bych kováře nečekal, ale služka prostě trvala na rekonstrukci mého obutí, protože zítřejší závody jsou na trávě, tak abych mohl cválat na jistotu i v obratech. A strašili ji, že bude pršet, ale služka se hádala, že zcela určitě nebude, a že tutově bude trapně svítit sluníčko, abych se ve své houstnoucí srsti vařil a nechtělo se mi dělat, a aby vylétl všechen hladový hmyz, kvůli kterému se budu kopat do břicha, protože tam mám sarkoid (ten, jak mi budou řezat v listopadu, což zcela určitě nepřežiji).

     A pak jsme museli pod sedlo. A to byla zrada! Jsem sakra zvyklý, že po kovářovi se podává večeře a pak se jde na pastvinu, jenomže on mě nestrouhal, protože nebylo třeba brát rohovinu. Pouze vyměnil hřebíky, abych měl vzorek, a že když prý neproběhlo přeúhlení chodidla, že s žádnou pracovní úlevou počítat nemáme.

     To není fér!

     A trapná jízdárna po včerejší brutální liják bouři je už zase sjízdná, protože vítr ji vyfoukal a louže se stihly vsáknout. Přestávám věřit na spravedlnost osudu.

     Váš chudáček koníček

P1470541

P1470563




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: