sobota 6. října 2012

     Poslední závody, letos.

     Tedy služka to tvrdí, ale známe své služky, protože příští víkend jsou ofika, a čert ví, jestli třeba služka neusoudí, že moknout celý den je lepší, než od rána sledovat Velkou pardubickou. A pak ještě halovky, o týden později, byť s jedinou soutěží otevřenou i pro mě.

     A protože dopoledne patřilo soutěžím pro pony, přišly pro nás služka s Adélkou po deváté hodině a my s Amíkem jsme jim tu sprostou léčku, že se jde snídat, sežrali i s navijákem. A tak se žádná veselá honička nekonala. Místo toho jsme dostali snídani, trávu a pak se jelo. A služka byla vulgární, protože fakt svítilo sluníčko a teplota vylezla na tričko s krátkým rukávem, ale naštěstí se rozfoukalo, a protože vítr byl ledový a silný, mouchy neměly šanci. A tak služka nadávala podruhé, protože na pokusech do mé už husté srsti vetřít repelent vyplácala poslední zásoby Endure, které měla.

     Soutěž jsem odskákal nakonec jenom jednu, protože do té vyšší se služce na tomhle terénu nechtělo. Tráva sice zmokla a dal se vyšlápnout vzorek, ale okraje už prášily a dole bylo tvrdo, a jak to bylo po dešti rozdupané, Amík do toho nechtěl šlapat. Ale mně se skákalo pěkně, i v obratech z kopce jsem se cítil jistě, a protože z pevného se mi perfektně odráželo, ani jednou jsem v základním kole neškrtnul. Služka si během prohlídky přesně vyměřila trasu, abychom se vyhnuli horším místům, akorát že se dopředu nevědělo rozeskakování, resp. služka netušila, že rozeskakování bude. A bylo, a bohužel někteří před námi šli rozeskakování čistě, takže služka musela vyzkoušet zariskovat, a protože je úplně blbá a provedla to naprosto špatně, vyvrátil jsem krk a slušně jsem jí v obratu vyvezl, a další nájezd už byl s ťuknutím.

     A skončili jsme druzí, protože dvojice za námi předvedla stejný manévr, akorát že jim se první obrat podařil a komplikace nastaly až u druhého, kde jezdkyně málem vystoupila, ale podařilo se jí v sedle setrvat, parkur dokončit a vyfouknout nám příslovečné zlato.

     Ale jako čestné kolo bylo super, protože když vedoucí zařadil rychlost, nadšeně jsem ho následoval a předvedl jsem i kozlování, což je přesně to, co služka vyloženě miluje, notabene když drží v ruce kromě otěží i pohár.

P1560531

     Amík svou první soutěž přešel čistě, ale pomalu, na čemž se podílel nejen povrch, ale i parkurový pomocník, který stál v místě, kudy Iva chtěla projet. A Iva si netroufla na něho zahalekat, ať uhne, natož ho přejet, jak jí zpětně radila služka, a tak kvůli času na mašli nedosáhli. Ale v honebním skákání, což je naše parketa, zabojovali a v silné konkurenci získali třetí místo, takže i Iva vezla domů pohár, a nebyli sami, kdo s nimi závodil. Protože já se málem přidal! Já když viděl, že Amík nabírá rychlost, chtěl jsem vyrazit za nimi, a nebýt bleskového zásahu našeho řidiče, vzal bych roha i s Adélkou na druhém konci otěží.

P1560557

     Není fér, že zrovna honební soutěže jsem se já neúčastnil. Kdyby nesvítilo to zatracené sluníčko, tak by služku přemlouvat nemuseli, ale jí se nechtělo mě v chlupech honit v cross tempu. Přitom já bych utíkal děsně moc rád, stejně jako Amík, na kterém nadšení bylo nemálo vidět.

     Tak snad už budeme mít pokoj, od závodů. Letos jsme pouze ze dvou výjezdů nepřivezli mašli, což je jasný důkaz, že už máme nárok na pauzu.

     Váš chudáček koníček 

P1560511




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: