úterý 16. října 2012

     Zrada!
     Přišli si pro mě.
     Ale naštěstí jen kvůli jízdárně, takže k mé obrovské úlevě dovolená se Sevíkem pokračuje.

     Hlavně nechápu, proč mě služka mermomocí tahala pod sedlo, když ví, že jsem si na posledních závodech rozbolavěl záda, tím zpackaným obratem (jehož úchvatnou fotku si služka pověsila doma na dveře coby odstrašující příklad). Takže mě zase zkoumali na asfaltu a posléze v hlubším povrchu jízdárny, takže jsem trnul strachy, že mě budou ohýbat a šahat na mě.

     I když samotné drama nastalo už v době, kdy pro mě přišli k bažantnici, protože Sevík mě nehodlal vydat. A netřeba hloubat, která zlá a nepřející služka fintu s návnadou poradila Ivě, takže Sevík byl zákeřně zmanipulován pamlsky a já následně vytažen z ohrady. A musel jsem jít s Ivou, ale tak aspoň že to bylo za Amíkem.

     Jízdárna probíhala fajnově, protože já vyfasoval pětikilovou Leničku, a protože lonž služka nechtěla používat, tak se zkusilo, jestli s nejmenší začátečnicí budu klusat za Amíkem, na volné otěži. A hlídala, jestli nemám ocas položený stranou, což jsem neměl, a také jestli ho zvednu, až se začneme hýbat. A to jsem udělal hned. A tak jsem si tam klusal, Lenička snaživě vysedávala a bylo to vtipné, protože jsem si dráhu vymakaně zkracoval, a to aniž by mi kdokoliv nadával, protože jsem vzhledem k zádům měl těžkou protekci. Služka po mně chtěla, abych na obě ruce zaklusal, a v momentě, kdy sám začnu pokládat hlavu na kolmici, že se zavelí krok a budu už jen chodit a chodit a chodit. Na pravou ruku mi to pár minut trvalo, než jsem se rozchodil, a na levou jsem už zkoušel Amíka předběhnout, takže mě z klusání preventivně stáhli mnohem dřív a opravdu jsem už jen chodil, pořád na zahozené otěži.

     Amík musel pracovat, nejdřív s oběma Áčky a posléze i s Ivou, protože pod Adélkou zkoušel vykopávat do strany, aby jí nahnal strach. Akorát že místo Adélčina strachu přilétlo služčino „bojuj, Áďo, on to na tebe zkouší!“ a následně i Iva samotná, a měl po legraci, protože když se na vás sesypou hned dvě čarodějnice najednou, je šance na férový odboj naprosto mizivá.

     Ale tak přežili jsme to, oba dva. Akorát že já byl po večeři odveden za Sevíkem, a služka na mně jela, abychom stihli dojít za světla, a jak jsem byl příjemně protažený, vyklenul jsem a zkoušel jsem ji přesvědčit, že bychom třeba mohli tu poslední louku utíkat.

     Jenomže ukecat ji k jakékoliv legraci je předem ztracené. A přitom si trubka pochvalovala, jak se na mně krásně sedí, když beru do hřbetu, netlačí ji páteř a kohoutek a ještě ji hřejí zimní chlupy.

     Nemám to lehké.

     Ale dostal jsem druhou večeři, protože pak ještě přijela Klárka se senem, a když mě viděla, jak jsem vzorně jsem zaparkoval do žrací ohrádky, tak vyměkla. Šikovný kluk!

     Váš chudáček koníček 




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: