středa 17. října 2012

     Prázdniny se Sevíkem pokračují.

     A jelikož jsem nemálo učenlivý, rychle jsem vstřebal nejnovější získaný podnět, a tím je co nejrychleji utíkat ke vchodu, když uslyšíme přijíždět auto. Autem totiž přijíždí Klárka a spolu s ní i večeře, snídaně a seno, a protože se to děje bez jakékoliv hrozby práce či jiného prudění, nefigurují v rozhodování, jestli honem dolů za Klárkou anebo radši ne, žádná dilemata.

     Prostě se není čeho obávat!

     Akorát že já na rozdíl od Sevíka ještě neumím rozeznat, čí auto přijelo, takže se řítím dolů, i když o Klárku nejde, a Sevík se mnou drží basu, protože utíkat ve dvou je vždycky větší zábava, než když běhá jenom jeden. V tomhle je Sevík lepší než Amík, u Amíka je jakýkoliv dobrovolný rychlejší pohyb na pastvině výjimkou, protože on si vybíjení energie pohybem schovává zásadně pro chvíle, kdy na něm někdo sedí.

     A tak se nám stává, že se přiřítíme dolů ke vchodu, abychom zjistili, že to není Klárka, sakra. A pak jen očumujeme, jestli třeba z toho kýbl přece jenom nevypadne, ale zatím nevypadl, a to umíme hodně chtivé a žádostivé pohledy! I kámen by ustrnul, notabene když začneme volat.

     Ale tak budiž nám útěchou, že minimálně dvakrát denně to Klárka je, což je početní převaha úspěšných seběhnutí dolů, takže tento získaný auto-podnět zcela určitě užitečný je.

     A máme se skvěle. Sevík je poměrně akční, co se týče migrace a pohybu, takže jsem v pohybu i já, z čehož má největší radost služka, protože právě ničím neovlivňované hýbání se by mi mělo napomoci vstřebat kyselinu mléčnou v souvislosti s mými zádovými svaly. A přesuny z kopce do kopce jsou celkově užitečné, dokonce jsem shodil to strašlivé senné břicho, ze kterého služka kvílí a kvůli kterému mi před závody spílala.

     Je blbá, protože takové břicho, abych jím shazoval bidla, jsem fakt neměl.

     Takže teď je na řadě Zrzek, aby mohl se služkou do té Velké pardubické.

     Váš chudáček koníček

16102012845




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: