čtvrtek 18. října 2012

     Návrat k Amíkovi.

     Tak jako samozřejmě jsem rád, i když Amík je mnohem radši, protože prý předvedl monstrózní panickou show, když jsem v úterý šel se služkou napřed (za Sevíkem) a on tušil, že to nebude na naši pastvinu a že se bude muset obejít beze mě. Dokonce řval, až to Ivě málem uši utrhlo, a chtěl zdrhnout, za mnou. I s naplněnými kanystry na hřbetě.

     Zvláštní. Amík nikdy žádné emoce v souvislosti se mnou neprojevoval, protože jediným, koho po odstěhování čtrnáct dní vyčkával, byla Megy. A tu vyhlíží dodnes, přestože tomu bude už rok, co odjela, a tak i služku nemálo překvapilo, že se ke mně pan Amík hlásí, neboť většinou mu sloužím coby terč. (Amík je tak trochu sadista, ale prý to nemám nikde veřejně publikovat, stejně jako že já jsem tak trochu masochista, páč si to nechávám líbit.)

     Samozřejmě já bych byl úplně nejvíc nejradši, kdybych měl oba pohromadě, jak Sevíka, tak i Amíka, protože sám jsem neměl jasno, jestli služčin směr bojkovat a trvat vrácení se k Amíkovi, anebo pokračovat za Sevíkem, jenomže to by Sevík a Amík nesměli mít dominantní sklony, vůči sobě. A oni když se sejdou dva kohouti na jednom smetišti, kdo to odnese?

     Ten, který velet nechce, protože ho pak bijou dva, místo jednoho.

     Ale tak už jsem zpátky, u Amíka. Sevík dnes odcestoval do starého/nového domova, a mě odpoledne Klárka přivedla za Amíkem, takže Amík měl šťastný den. Mnohem méně šťastný ho měla Iva, protože zásoby vody na pastvině zrovna velkým bohatstvím neoplývaly, ale na dnešek to naštěstí postačilo.

     A pořád je otevřeno úplně nahoru, což nemá chybu. Hurá!

     Váš chudáček koníček

16102012847




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: