pátek 19. října 2012

     Zrada.

     Jízdárna se fakt konala. A to jsme se intenzivně modlili, protože co si budeme namlouvat, žádná vedra a jim podobné výkyvy počasí už nehrozí, takže by ta potvora jízdárna už neměla vyschnout, minimálně do března příštího roku. Ale ona byla zase o chlup sušší, oproti úterku!

     Inu, máme těžký život.

     A ani celý den ponořený v mlze dvounohé neodradil, co se týče buzerace na jízdárně. Odpoledne pro nás přišli, dokonce v notné přesile, protože kolektiv stálic (Áčka + Lenička) doplnila i návštěva (Lucka), a služka v rámci výcviku vyhlásila branný den, takže se hlavně navážela a nanášela voda, protože nahoře z veškerých zásob zůstalo sotva deset litrů. A jak jsem již naznačil, nejen my jsme fungovali coby soumaři, protože část kanystrů pobrala i dvounohá část posádky, a chvílemi to vypadalo, že služka hodlá nahoře na pastvině budovat velké vodní dílo.

     Ale šlo pouze o zásoby, protože služka potřebovala v sobotu večer odjet a vrátit se až v úterý, tak abychom prý nestrádali a Iva nemusela vodu v pondělí v šest večer nosit na zádech, když už je tou dobou skoro tma.

     A pak na jízdárnu. A protože já mám pořád ještě částečnou neschopenku, přinesla mi služka dostihové sedlo, aby mohla malá Lenička jezdit bez omezování kolenními opěrkami pro dospělé osoby, protože ve služčině Apollonu se menším dětem korektní sed udržuje velmi ztěžka. A byla to psina, a nejen z mé strany, protože jak jsem si odpočinul a prodělal rekonvalescenci u Klárky, tak už mě nic nebolí, a tak jsem si vesele metelil, Lenička-neLenička, a snažil jsem se předbíhat Amíka, v klusu.

     Služka byla na jednu stranu ráda, že už nevyvracím krk a že jsem si hned povytáhnul směrem dolů, bez náznaku indispozice ze strany zádových svalů, akorát že můj hobití klus evokoval v Amíkovi nutkání se připojit, což už pro dvounohé moc přijatelné nebylo. Protože Amík posléze z čiré radosti ze života zrychlil až moc, přihodil k tomu pár veselých vyhození hřbetem, a když se z klusu na oválku klubalo rodeo, ve kterém měl navrch Amík, nikoliv Adélka, proběhla výměna jezdců, protože Iva už se na to nemohla dívat.

     Akorát že pod Ivou Amík šlapal jako hodinky a nehnul ani uchem, natož aby vykopával do strany anebo vyhazoval. Amík je totiž mazaný, má tohle perfekcionisticky ošéfované.

     Takže se mu do sedla vrátila Áďa, a když jsme měli obklusáno a já stále nevykazoval, že by něco bylo špatně, vyměnila nám Iva jezdce, a to samé, co předtím, jsme museli páchat s Anetkou (Amík) a Luckou (já). Akorát že bez vyhazování a poskakování, což byla trošku nuda.

     Tak třeba příště. A třeba už konečně někdo spadne, protože zatím padají akorát služka s Ivou, což vůbec není legrační, páč u toho se chudáček koníček musí nadřít, aby to klaplo.

     Váš chudáček koníček

01102012833




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: