sobota 20. října 2012

     Ideální počasí pro Hubertovu jízdu.

     Která služka předpovídala, že podzim bude jistě náramně vyvedený a přenádherný a úchvatný, co se týče barviček?
     A jak jinak než proto, že i letos se na žádnou loveckou jízdu nedostaneme, protože v blízkém okolí se žádná nekoná?

     Tedy jedna proběhla, na konci září, akorát že informace o termínu se ke služce dostala s týdenním zpožděním. Jako jakákoliv služba pod sedlem je vopruz, ale kecal bych, že Hubertovy jízdy nemají své kouzlo, protože kde jinde lze služku potahat, než v houfu cizích chudáčků koníčků?

     A ještě jí zadělat na problémy, protože s čím lepším obohacením akce vyrukujete, tím vyšší pak jezdec v rámci večerního soudu platí pokuty.

     Takže žádný svatý Hubert ani tuto sobotu, a tak jsme si užívali sladkého nicnedělání. Amíkovi sice jeho majitelka vyhrožovala vycházkou pod sedlem, ale nakonec z toho sešlo, takže nikam nemusel, za což jsem byl nemálo rád. A když se k večeru začaly ozývat rány, od stohu sena, utíkali jsme dolů, div že jsme si nohy nepolámali, takže jsme dostali od služky vynadáno dřív, než jsme k ní vůbec přiběhli.

     Je blbá. Snad si můžete běhat, jak chceme my, ne? Já jsem ten hlavní, který patřičně posoudí, jestli ho záda ještě pobolívají, do této záležitosti si opravdu kecat nenechám.

     A původ ran? Služka mi opravovala žrací necky, protože se jim lehce propadalo dno a krmení se vysypávalo pod ně. A že prý je nutné snižovat ztráty, takže si tam přímo před našimi zraky rakvila prsty ve snaze protlouct bytelný plech lepenáčem, a jelikož jsme ji ani na vteřinu nepřestávali intenzivně monitorovat, sváděla vlastní nešikovnost na nás.

     Je fakt blbá.

     Pak mě zavřela do žrací ohrádky spolu s řepnými řízky, což bylo trapné, protože já v nich moc dobře cítil vitamíny, nejsem přece hloupý. Jenomže ona mi fakt nic jiného nenasypala, dokud nebyly řízky sežrané, což není fér, protože takto nelze jakkoliv dávat najevo protest, a hlavně já už chtěl ze žrací ohrádky honem ven, protože Amík už hlídal bednu na seno, z čehož jsem byl lehce nervózní. No přece aby na mě něco zbylo!

     Jenomže služka si se vším dávala hrozně načas. Nejdřív uklízela seno zbylé po balíku, a až když tam nebylo ani stéblo, mi teprve šla nasypat jádro s vojtěškou a olejem. Pak zkusila, jestli v počtu jedna služka dokáže překulit balík, a jelikož se jí to povedlo, tak rovnou odmotala krustu a vyhodila část, která byla od kontaktu se zemí ošklivá, a rovnou začala vyrábět hromadu určenou k naší konzumaci.

     Málem jsem ve žrací ohrádce umřel stresem. No fakt že jo! Protože já už měl sežráno, jakože úplně, a ona pořád nic, jelikož měla pohled upřený jen do sena. Pranic ji nezajímalo, že tam šílím, protože Amík si mezitím popošel k té hromadě sena nového, a než služka vymetla žrací bednu a odnesla tu mega hromadu nesežraného (konečně pochopila, že to fakt žrát nehodláme) pryč, uplynulo snad dvacet světelných let. Strašlivý stres!

     Pak ještě trubka prostě musela žrací bednu proklepnout hřebíkem a otestovat pevnost, a pak už mě konečně vypustila také, z ohrádky. Prostě traumíčko, nepopsatelné, protože já honem nevěděl, jestli utíkat honem zkontrolovat, co po Amíkovi zbylo u vany s vodou (tedy spíš nezbylo, protože on vyžírá pěkně), anebo jestli zaparkovat naproti Amíkovi, aby mi to nejlepší seno neuteklo. A jak jsem váhal a hekticky měnil směr, trubka služka se mohla potrhat smíchy.

     Je fakt blbá.

     A to mě to nejhorší teprve čekalo, protože až pak si uvědomila, že mi nesahala na nálevku a nekontrolovala oko. A docela nechápu Amíka, protože oko kontroluje služka i jemu, a s ním to vůbec, ale vůbec nic nedělá.

     Zvláštní.

     Váš chudáček koníček

P1470689




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: