úterý 23. října 2012

     Úterý, rovněž s obavou očekávané.

     Protože dnes už jsme na jízdárnu museli, nebylo zbytí. Těžká to existence chudáčka koníčka! Tedy nás obou, abych byl přesný.

     V hloubi své bílé duše jsem doufal, že dvounozí vyměknou skrze počasí, protože bylo regulérně hnusně, takže mlhy, sychravo a inverze. Navíc už se začíná hlasitě mluvit o dekování, z čehož opravdu odvařený nejsem, protože představa, že se na mě bude sahat několikrát denně, mě nefalšovaně traumatizuje, dokonce ještě víc než jízdárna.

     A na tu jsme museli, jak jinak. Podzim se zatím moc nepředvedl, protože potvora jízdárna zase o trošku vyschla, a abychom práci neměli tolik rutinní a nudnou, vyrukovala služka s oživením činnosti. Jako nic proti oživování činnosti, protože jakákoliv změna je v případě trapné jízdárny příjemná, ale proč sakra s pomocí pneumatik?

     Notabene těch pneumatik, které žerou Finy?

     Byla to samozřejmě služka, která hned tu první rozkutálela směrem ke mně, aby se mi hned mohli všichni nahlas smát, zatímco já panicky přešlapoval a snažil jsem se schovat za Amíka, když už to nešlo jinam. Navíc služce to nestačilo, takže z pneumatik stavěla různé překážky, museli jsme je překračovat a proplétat se mezi nimi a bylo to extrémně stresující, několikrát jsem hned na místě činu málem umřel.

     Amíkovi bylo putna, přes co chodí, a klidně do pneumatik šlapal, což naopak velmi děsilo mě, takže nakonec to byla právě služka, která musela chodit přede mnou, abych přes to všechno vůbec přešel. Protože ona šlapala pěkně, pod ní se pneumatiky nehýbaly, ani neútočily Finům na chudinky nožičky, akorát že jak jsem cupital těsně za ní, nešlo přes ty pneumatikové barikády skákat, protože ji bych takhle z místa nepřeskočil.

     Nechápu nadšení obou holčiček, protože oběma se netradiční hodina líbila, a že prý příště chtějí znovu.

     Ach jo!

     Váš chudáček koníček 




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: