sobota 27. října 2012

     Vše ošklivé, co jsem kdy napsal na adresu počasí, beru zpět.
     Protože zaválelo naprosto kardinálně!

     Nepamatuji, že by kdy byla služka zaskočená víc než silničáři, co se týče sněhové nadílky. Jako je pravda, že už ve čtvrtek poručila připravit pláštěnky, protože Amík ještě není kompletně nasrstěný a ani já nemám hotovo, co se týče těch zásadních dlouhých chlupů. A pláštěnky přišly na řadu již včera, kdy jsme stihli zmoknout na kůži a bylo nutné nás vzít vysušit a posléze již v dekách vrátit na pastvinu.

     Ale sníh?
     Notabene tolik sněhu?
     V říjnu?

P1470830

     Ranním třem centimetrům se služka smála, protože na silnicích způsobily nefalšovaný průšvih, neboť málokterý řidič přezouvá na zimní dřív než 31. října. Jenomže chumelit nepřestalo, a když jim odvoz pro kontejner přijel o hodinu později a nebylo již možné stihnout naplnit další, vykašlaly se služka s Ivou na pracovní proces a že nás nakrmí a šup do tepla.

     Zbožňujeme naivitu dvounohých, notabene když si řeknou „za hodinu jsme doma“. Protože neměli šanci, neboť mokrý a těžký sníh zaútočil na ohradu a provedl s ní proces, kterému služka říkává „ležící, spící“, kdy dráty, páska a lanky nevinně odpočívaly v závěji sněhu a cesta z ohrady ven byla takříkajíc otevřená.

     Což by služce tolik nevadilo, protože Amík není emigrant. Amík coby velitel jednotky usoudil, že v tomhle marastu nemá smysl opouštět osvědčenou infrastrukturu, čímž není nic jiného než pohyb od vody k žrací bedně a opačně, za což jsme samozřejmě dostali vynadáno, protože coby chroničtí kašlalové bychom se naopak měli co nejčastěji hýbat, a ne jenom stát a žvýkat seno. Hrozba vzešla z okolí, protože nejen naše ohrady vykazovaly havarijní stav, i stádo pod námi mělo nemálo možností překročit a jít, kam se ráčí. A představa, že by kolegové zespoda naběhli k našemu senu, služku v klidu nenechala, takže nám s Ivou rozdaly večeře a hurá vrátit ohradě funkčnost. Což znamenalo z úplně všech drátů, lanek a pásek seškrábat namrzlý sníh, vrátit je na izolátory, odházet popadané a zlomené větve a především zabránit, aby na ohradu spadly další, což znamenalo ze všech okolních stromů sníh sklepávat. A protože na listnatých stromech stále drží listí, tak si dámy sáhly na dno fyzických i psychických sil.

P1470850

     Mezitím nahoru dorazila i majitelka Amíka, která přivedla návštěvu, aby si mohli prohlédnout jejího koně. Návštěva si prohlédla koníky, Ivu snažící se o opravu ohrady a po exkurzi „život zemědělcův“, fundovaně komentované majitelkou Amíka, která je v teorii „práce okolo koní“ velmi znalá, odešli do tepla domova, zatímco se Iva se služkou brodily závějemi a byly k němu nenávistné víc, než kdy předtím.

     A přitom já bych přísahal, že sníh je u dvounohých oblíbený. U nás alespoň ano, i když s nášlapkami se mi utíká dost špatně, a když jsem ze žrací ohrádky vyrazil tryskem a chtěl jsem kozlovat a kvůli nášlapkám jsem si málem zlomil nohu, hodila na mě služka tak hnusné hadí oko, že jsem skoro přestal dýchat.

     To bylo skoro uhranutí! A že by mi prý děsně ráda podkovy sundala, ale že to samy s Ivou nezvládnou, když jsou přibité 5. října, a že když si je prý ušlápnu sám, bude jen ráda, a sundala mi zvony.

     No jasně! Najednou! Celý nakřivo. A najust a natruc ne.

P1470842

     Boj s přírodou služka s Ivou nakonec vyhrály, akorát že služka musela závějemi do stáje a zase zpátky nahoru, protože jsem měl vlhkou deku, a její snaha mi deku vyměnit se mi zatraceně nelíbila. Zkoušel jsem ji pokousat, ale byla natolik vytočená počasím a praskajícími stromy, že jsem si to raději rozmyslel.

     Není dobré popichovat kobru bosou nohou. Notabene když má na sobě tolik vrstev oblečení, to pak stejně není ono, kousnout si.

     Váš chudáček koníček

P1470848




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: