A měla pravdu, služka, když včera s pohledem na oblohu zavyla „a jestli tohle zmrzne...“
Protože to fakt zmrzlo.
A tak musela ráno majitelka Amíka přijít nejen s Amíkovou snídaní, ale i s vodou, protože fakt všechno zmrzlo. Nic veselého, když sníh zaskočí i služku, protože nahoře neměla nic na přikrytí kanystrů, stejně jako ve stáji nejsou zabedněná okna, stejně jako není zprovozněná protimrazová bednička.
Ale sněžit a foukat už nemělo, takže služka poprosila majitelku Amíka, ať nám sundá deky, a když nás služka odpoledne uviděla bez dek, nefalšovaně se vyděsila k smrti, protože takováhle břicha prý nemají ani březí kobyly.
A že tohle tedy ne a že se bude navážet voda, abychom vytrávili, jenomže já s podkovami do závějí nemůžu, protože bych si kvůli monstrózním nášlapkám na traktorem rozježděné kamenité cestě z kopce akorát tak zlomil nohu, a tak jsme byli násilně rozděleni. Amík musel se služkou a dětmi do stáje, zatímco já a řepné řízky jsme zůstali nahoře, a jak jedovatě poznamenala služka, pohybu jsme měli oba víc než dost, protože já příchody a odchody Amíka řešil jak jinak, než hysterickým cváláním po pastvině.
A řvaním, samozřejmě, moje volání o pomoc bylo slyšet až do města. A hádejte, která služka se mi nejvíc smála, a která naváděla děti, aby se mi smály také!
Mám těžký život.
Amík si cestu stáj-pastvina vyšlápl dohromady třikrát, takže nahoře máme tolik vody, že by si služka mohla vybudovat vodní elektrárnu. Já naběhal tolik kilometrů a vyřval tolik decibelů, že jsem trhnul počty za celé tři prosněžené dny, a služka byla spokojená, že to všechno pěkně vyšlo, a to i když se Áčka až během nošení sena přiznala, že musejí být doma v pět, nikoliv v šest.
Což je logické, protože ultra kreténský zimní čas jim ukradl cennou hodinu světla, a služčino nadávání na jeho adresu bylo vskutku nepřeslechnutelné. A tohle prosím budeme poslouchat celou zimu, nejdřív s odvoláváním se na první zimní den, po němž se začne den natahovat a noc zkracovat, posléze s toužebným očekáváním změny na čas letní.
Přitom těžký život máme my, chudáčkové koníčkové, nikoliv dvounozí. Hlavně ty deky, to vám je takový vopruz, raději nemluvit.
Váš chudáček koníček
