sobota 3. listopadu 2012

     Kyš, kyš, kyš.
     Amík si vykoledoval práci navíc.
     Protože já jsem si jistý, že můj podíl na včerejším veselém odpoledni je podstatně menší než Amíkův!

     Jsem přece hodný a šikovný kluk.

     Ranní krmení jsme absolvovali s majitelkou Amíka, která poté sdělila služce, že už nechce Amíka dekovat, protože je prý teplo. Služka přitakala, že klidně, pokud tedy teplo opravdu bude, protože riziko případných komplikací je u patnáctiletého Amíka vysoké, po loňském zápalu plic. A jelikož má Amík 60% plic nenávratně poškozených, určitě by nebylo od věci nespoléhat na předpověď počasí, protože deky jsou prodyšné a můžeme v nich bez problémů trávit celý den.

     Ale Amík není služčin, takže služčin názor nebyl přijat. Amík se má! Amík totiž stejně jako já nesnáší, když se mu deka nasazuje anebo sundává, a zřejmě to dává majitelce najevo natolik razantně, že ho radši nechá na pospas počasí, i s načatými plícemi. Já takové štěstí nemám.

     Ale tak dnes pršet nemělo, takže nám deky nedali ani na noc. Aspoň něco, protože jinak je to děsně nespravedlivé, když já mít deku musím a Amík ne. A to mám mnohem menší dýchací problém, Amíkovi si vloni zápalem plic zadělal na mnohem horší následky.

     Ale přestali jsme kašlat, oba dva. Služka to nechápe, ale to není důležité, protože důležité je akorát to, že už nemusím žrát ten hnusný acetylcystein.

     A pro Amíka si přišla odpoledne Míša, jakože pod sedlo. Přišly pro něho ve dvou, a když Míša Amíka nasoukala do ohlávky, pomuchlovala se s ním a odváděla ho do stáje, nechala za nimi majitelka Amíka dokořán otevřeno. Důvody toho rozhodnutí služce zůstávají navždy utajeny, každopádně když mě vypustila ze žrací ohrádky a zjistila, že je otevřeno, trhla pravděpodobně osobní rekord ve sprintu. A stihla to, protože já tušil, že v provázku není elektrika a už jsem před ním rozpačitě přešlapoval, jakože jestli projít anebo radši ne.

     Někdy se váhání opravdu nevyplatí. Mohl jsem být u Amíka v cukuletu. Jenomže já se včas nerozhodl, a tak jsem místo uhánění za Amíkem dělal společnost služce, která se rozhodla vyházet nesežrané seno a důkladně uklidit kolem žrací ohrádky. Na jednu stranu to je fajn, protože v jednom člověku to trvá dlouho a byla tam tudíž se mnou hodinu, ale zase když pak odešla obejít ohradu, volal jsem na ni, a když zamířila domů, tak jsem zůstal úplně sám a opuštěn a musel jsem velmi vytrvale řvát, než se mi Amík vrátil.

     Až bych si troufal tvrdit, že by snad i bylo lepší, kdybych byl býval musel pod sedlo také. Takhle hluboko jsem klesl!

     Váš chudáček koníček

176959_504882216197205_175279073_o




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: