neděle 11. listopadu 2012

     Domnívám se, že po letošní říjnové nadílce se nikdo neodváží položit mi každoroční debilní dotaz, kde mám jakože toho Martina. Notabene po dnešku!

     Počasí je totiž machr největší.
     Protože od svatého Martina nikdo neočekává, že přijede na velké vodě!

     Služčina starost číslo jedna, což byla barva mého krku, se během dopoledne snadno odplavila, protože pršelo a pršelo a pršelo. Majitelka Amíka se se služkou potkala, když služka balila věci nutné ke zpevnění ohrady, což bylo klubo drátu, izolátory, kladivo a další spousta předmětů, která se musí nejdřív nahoru vynést. Otázka „Nechceš pomoct?“ standardně od majitelky Amíka nevzešla, a když se služka zeptala, jestli s námi na svatého Martina může i Amík, majitelka Amíka souhlasila.

     Což byla fajn zpráva, protože ve dvou se duševní traumata snášejí podstatně lépe.

     Služčina starost číslo dvě se vztahuje k loňskému roku, kdy ji kvůli svatému Martinovi (který se naštěstí obešel beze mě, protože svatý Martin se do služčiny maximální hmotnosti nevešel) a mému veselému excesu na Hubertově jízdě zdecimovala chřipka. Jakože pořádně, takže tři týdny nebyla schopna vylézt z postele (natož z baráku), a strach, že dojde k recidivě, ji chladnou viditelně nenechával.

     Zde by se hodila informace, že nakonec se recidiva díky počasí uskutečnit nemohla, protože svatomartinská akce byla krátce po poledni odvolána ze strany pořadatele, neboť pršelo a pršelo a pršelo. A pršelo tak strašně, že z nebe něco padalo bez přestávky pořád, což je přesně to počasí, které služka potřebovala k vybudování opevnění, a jelikož s námi na pastvině byla od samého rána, byla hrozba chřipkové recidivy kritická i s odvolaným svatým Martinem.

     Inu, zmokla. Zmokla tak strašně, že když sáhla do kapsy, tak zároveň sama sebe ždímala, a čím intenzivněji na ni přes plot sousedovic stádo moudře hledělo, tím intenzivněji nadávala. A že to poslední, o co stojí, je nám teď, když je hnusné počasí a potřebujeme se pást, zavírat třetí terasu, protože kdyby nám sousedi vtrhli, zásoby sena by utrpěly újmu.

     Právě strach z chřipky služku donutil opustit bojiště už ve tři odpoledne a s večeří posléze musela přijít Iva. Prostě dvounozí prd vydrží.

     Ale tak aspoň že jsme nikam nemuseli, takže bych rád za nás oba poděkoval: vážené počasí, zvládlo jsi to naprosto bravurně!

     Váš chudáček koníček

11112012855




(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: