neděle 19. října 2008

Tak jako dalo se to čekat, že budu muset pod sedlo: no jistě, vyplavování kyseliny mléčné. I když já si troufám tvrdit, že vyplavovat kyselinu potřebuje spíš služka než já, soudě dle toho, jak vypadala, když se odpoledne přiloudala a byla nucena vykonávat obligátní stájovou činnost (jakože uvařit ječmen apod.). Ráno služka nebyla: ráno krmila Evina a došlo k historicky prvnímu zázraku na pastvině – rozmnožily se nám kýble s jádrem. Takže tzv. opačný symptom: většinou obsah kýblů mizíval, když na návštěvu přišly sousedovic kozy, ale tentokrát to bylo naopak a bez koz. Evina ráno rozdala jádro, aniž by sundala mou snídani (má snídaně se stále kvůli kozám věší na strom), takže když služka odpoledne přitáhla snídani na zítra, tak se nemohla dopočítat, protože kýble s mou snídaní tam byly dva. Takže záhada. Inu, dějí se nám tady divné věci...

Já jsem musel vyvézt vodu, jak jinak. Ve stáji na mě služka s Jarčou naložily kromě sedla ještě 70 litrů, a samy se obtěžkaly všemi večeřemi a snídaněmi, a mohli jsme vyrazit. A jako trapárna, se vším všudy. Místo večeře jsem vyfasoval Jarču, která dostala za úkol jezdit po výběhu: střídat krok-klus, aneb vyplavování kyseliny mléčné v té nejhorší podobě. Kdyby aspoň ostatní nežrali, když já jsem tam jako trubka šaškoval pod sedlem. Jenomže služka potřebovala rozlít vodu, a jelikož se Pegas a Amík neustále mezi sebou rubali a napadali i kobylku, tak jim nasypala, aby byl od nich klid. Kobylku služka zaparkovala do mé žrací ohrádky (zrada!), Pegase do mezivchodu a mohla pokračovat v činnosti, aniž by byla centrem atentátů. Jako musela borce Amíka a Pegase rozehnat klackem, a jednou i s kýblem zbaběle utéci za plot, protože na Amíkově slepé straně nikdy nevíte, jestli útočí na vás nebo na Pegase, takže bylo veselo. Pěkně si provětrala plíce, jak řvala.

One man show chudáčka koníčka trvala zhruba ¾ hodiny, s jednou přestávkou. Jako Jarča mě neprudila žádnými složitými nároky, to je fakt, ale nuda to byla, takže i ten klus byl lehce šnekoidní. Služka zmizela o dvě patra výš, kde vyráběla nový plot, ale asi se jí moc dobře nepracovalo, protože od rána prodělávala nejhorší stádium KOPRu (Ku*evský Odpor K Práci), ale jako dobře jí tak: kdyby včera odpočívala, měla by dnes elánu dostatek. Kdyby jí nebylo líto promrhávat čas, tak by se nejspíš žádná ohrada nekonala, no ani se nemazlila se sekerou, a to už je co říct.

Po ježdění mě trubka propustila a nasypala mi véču. A já se cpal a ostatní záviděli: chodili kolem mé žrací ohrádky, hrabali kopyty, frkali... a nedostali NIC. Prima pocit, a v ně bezpečné ohrádky jsem po nich mohl házet držky, aniž by mi hrozila bezprostřední smrt. Služka s Jarčou mezitím rozlily zbytek vody, nanosily seno, a poté na sebe věšely prázdné kýble, prázdné kanystry, sedlo a ostatní cajky. No hotové vánoční stromečky, vypadaly fakt efektivně, a to ještě musely pochytat své bláznivé psy.

Nálevka mi bohužel extrémně nenarostla, po včerejší padesátce, takže mi zítra volno nejspíš nehrozí. Chjo.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku: