čtvrtek 23. října 2008

Borci Amíkovi otrnulo. Spřáhli se s kobylkou... Oba mě řežou jako žito, a když chci s nimi žrát z bedny, tak musím opatrně na Amíkovu slepou stranu a pokud možno daleko od kobylky. No mám já to jednoduché? Ale nejenom já to nemám jednoduché: Evina, majitelka kobylky, si dnes také zanadávala. Přišla si pro kobylku, že ji vezme pod sedlo, ale kobylka správně pochopila, která bije, a že se nenechá chytit, čehož se okamžitě chytil i sám borec Amík a na Evinu zaútočil. A pak znovu... Takže dva nula pro chudáčky koníčky: Evina nemohla ke kobylce přes Amíka. Služka ji nejspíš poučí, že v jednom křoví jsou ukryty dva bambusy, jeden dlouhý, druhý kratší. Služka je tam má pro případ, až v ohradě načape nějaké dítě, a sem tam ten dlouhý použije proti Amíkovi, když borec nadměrně vychyluje. No hodil by se, Evině, protože takhle neměla šanci.

Pro mě si služka přišla až odpoledne. Tak jako bylo pěkně, slunečno, ale já bych radši byl s ostatními, než jít sám do stáje. Navíc služka přitáhla oba kýble, nahoru, tak to pár minut vypadalo, že mi akorát nasype, ale opak byl pravdou: musel jsem s ní. Těch keců, že jsem zválený jako čuně... No ona si jako myslela, že na mě hodí sedlo a honem ven? Ani omylem. No než mě vypucovala, tak majitelka borce napytlovala seno, a pak na mě všechno společnými silami naložily: vodu, baterii do ohradníku, a seno. Pod tím nákladem jsem pomalu nebyl vidět, že prý vypadám jako oslík-soumar z arabských trhů. A samozřejmě pár těch pytlů cestou spadlo, protože já přece nebudu chodit veprostřed cesty, když se můžu motat do větví a trhat pytle o křoví a roští.

No a pak ven, že prý proklušeme terén v lese, jakože nahoru – dolů, protože les nabízí varianty do kopce, z kopce. Jenomže to by služka s sebou nesměla vzít čudlu. Čudla odpolední procházku, která se mimochodem konala ryze kvůli ní, aby se dostatečně vyběhala, pojala po svém: zmizela a nebyla. Takže jsme třikrát museli zastavit, čekat, vrátit se, zatímco služka volala a pískala na prsty, a ona nenávidí, když musí špinavé prsty strkat do huby. No jako čudla nikde, většinou. Poprvé se zadřela u baráku nahoře, kde se pošahaně honívá s vlčákem skrz plot, tam se ale ještě dala odvolat. Podruhé se čudla zdejchla, když služka ze svážnice slezla na tu stezku, kterou vysekali na jaře: to už byla služka krapet nervózní, ale po deseti minutách fena přiběhla, jazyk na vestě, mokrá až za ušima. Pak se nás držela, tedy než jsme opět sestoupili na svážnici, a že se bude klusat na konec, poté nahoru a pak zase do kopce – z kopce. No jako plán dobrý, mně ta horní část lesa baví, protože to je směrem domů, jenomže pes nikde.

A dlouho, předlouho – nic. Služka mě otočila směrem „nikam“, abych nevytrhával otěž a volala a řvala a hulákala do tichého nitra lesa. Nic... A pískala. Pískala hodně a pískala hlasitě, takže se jí neustále ozývala odpověď v podobě řehtání koní (zřejmě čekatelé na večeři, ale těžko spekulovat, čí konkrétně). Akorát že ona potřebovala slyšet dusot psích tlapek, ne řehtání. A les šuměl a už byla docela i zima, no trčeli jsme tam čtvrt hodiny, než se čudla objevila. Služka už si pak pohlídala, aby se fena nevzdálila ani na dva metry, a že prý tohle je naposled, co se s čudlou jelo přes les.

Večeři jsem opravdu dostal ve výběhu, služka to měla časově na body, co se týče světla: potřebovala ještě doběhnout dodělat jednu drobnou opravu na ohradě, a poté vyměnila baterie u ohradníku. Čudla chudinka čekala, kdy se budou házet klacky, aby za nimi mohla lítat, ale už byla tma.

Tu ostřihanou hřívu mám prý ok, akorát že služce připadá pořád ještě moc dlouhá. No nazdar, bude repete. A u repete platí, že to dopadne tragicky, takže na konec stejně budu vypadat jako debil.

Váš chudáček koníček



(nebude zveřejněn)


Opište text z obrázku:
odpovědětodpovědět Gravatar

no u mě to bylo poslední řešení....asi k...

no u mě to bylo poslední řešení....asi kdybych nás ještě další rok mučila se stopovačkou,tak bych možna dosahla taky nějakýho výsledku,ale už jsem byla z toho hrozěn otravena, pesan taky a navíc jsme se stěhovali s koněma do míst kde jdou prý myslivci,takže jsem to potřebovala vyřešit hned.... pěšky doporučuju vyrazit ještě v době kdy ještě bude teren schůdný..ve chvíli kdy člověk bojuje o vlastní stabilitu se těžko buzerje pes..mam to vyzkoušený=))
odpovědětodpovědět Gravatar

martina: nic proti elektrickým obojkům, ...

martina: nic proti elektrickým obojkům, ale to bývá až úplně poslední řešení. Spíš budu muset vyrazit do lesa PĚŠKY (hrozná představa), a provádět metodu "učení- mučení" ze země, ne ze sedla. Bez koně pod sebou bude snazší ji korigovat a být ve střehu:o)
odpovědětodpovědět Gravatar

tak to nemůžu posoudit neznám ji=) ja z ...

tak to nemůžu posoudit neznám ji=) ja z toho měla hrozny strach to použit,ale pak jsme si to pujčila,když dostal poprve ranu tak se utikal za mnou shcovat a ja ho hrizne chvalila a nuchnala a tak nejak to od te doby funguje..ze pred tim utika smerem za mnou...
odpovědětodpovědět Gravatar

Tedy zrovna u Lakyny bych se bála,že jí ...

Tedy zrovna u Lakyny bych se bála,že jí to spíš "uvaří" hlavu.
odpovědětodpovědět Gravatar

na tohle je bezvadny elektronický obojek...

na tohle je bezvadny elektronický obojek....pesan moc dobře věděl že na něj z koně nedosahnu, dostal 2x ránu na nejnižší stupen a vesele si ted mužu užívat vyjíždky protože vím že už si to znova nelajzne...